Dělat si karmu na Putinovi, na tom skřetu slizkém? Na pohrobkovi

Stalinských gulagů, špiónovi, který při nasazení v NDR zneužíval nebohá východoněmecká děvčata, která svobodně, bez dozoru Stasi chodníky vysněné SRN chtěla šlapat, diktátorovi, který již zcela ztratil zdravý rozum a tvrdí, že na Krymu žijí nějací Rusové a přitom je tam právě nyní, podobně jako Stalin usazuje, tak aby před celým světem zdůvodnil svůj hanebný čin, agresorovi, který chce SSSR rozšířit až za Kanál La Manche a přejmenovat ho na Kanál Lomonosovo-Putinův a chystá, podle svého velkého vzoru „18, 88“ k tomu účelu bezpilotní drony P1 a P2 (Poběda Jedna a Dva), tak tomuto, právem nazývanému Putlerem, chcete zvyšovat karmu? Neslýchané.

Pokud si národ z něčeho dělá legraci, srandu nebo prdel, vždy to něco signalizuje. Tak například vtipy se znetvořeným malým děvčátkem jsou nevkusné až odporné, ale ptá se někdo, proč vznikají?

Není tomu náhodou tak, že informování a hlavně diskuze zrovna o tomto případu jsou velmi silně monitorovány, kontrolovány a podvázány a to tak, že někdo, kdo by naplno řekl svůj názor, by byl ihned ostrakizován až „banován“?

Že ten útok a ani to kritické zranění nespadly z čirého nebe, že v tom hrála roly nejen barva kůže oběti, ale také způsob obživy jejího otce a že k tak kritickému zranění vůbec nemuselo dojít, kdyby se její rodiče zachovali jako rodiče.

Jistě, jsou to věci sporné, věci k diskuzi. Ale ta se vůbec nikdy nekonala. Byla hned v zárodku udušena jakýmsi „politickokorektním“ názorem, který vše ostatní přehlušil.

Prostě vtipy vždy odrážejí to, co se ve společnosti děje. Například po roce 1968 byl nejkratším jednoslovným vtipem, který již délkou nešlo přebít, výraz „Odešli“. A všichni jsme věděli, že jen tak neodejdou a všichni jsme také věděli, o koho se jedná.

Po roce 1968 žila některá divadla politickými narážkami, při kterých obecenstvo smíchy padalo pod stůl, a autoři a interpreti pak zase na oplátku padali z toho předmětného divadla. Ale třeba divadlo JC (resp. JDC) se po celou dobu své existence k něčemu takovému vůbec „nesnížilo“.

Přežilo tak v pohodě celou normalizaci a ani v jeho tak úspěšných filmech (filmech jeho tvůrců) žádnou podprahovou společenskou kritiku nenajdeme, ani kdybychom se rozkrájeli a Mareček nám třeba tisíckrát podal své vlastní pero.

A dnes? Zdánlivě máme svobodu a zdánlivě si můžeme říkat, co chceme. Ale ve skutečnosti vše o Ukrajině a Rusku má jediné motto: „Zlatý Kyjev s Majdanem a zasraný Kreml s Putinem“. A kdo nějak z této svrchu nařízené linie uhne, dostane přes prsty.

V České televizi to vídáme každý den. Speaker má nalajnováno, na co se má hosta ptát a host obvykle ví, co se patří odpovědět, aby byl znovu pozván. Jediný pan Vyvadil, který by se spíše měl jmenovat Vymanil, se tomuto schématu vzepřel a pozván již nebude.

A podobně, jako po smrti Václava Havla, kdy jsme byli celé dlouhé týdny bombardováni nesmrtelnými zásluhami této, nepochybně významné osobnosti našich dějin, aniž by se kdo ujal nějakého kritického zhodnocení jeho života a díla.

A přesně tak jsme dnes, prakticky od začátku tohoto roku, krmeni žvásty o čistých úmyslech a korektních postupech kyjevských vzbouřenců proti ústavnímu pořádku země, zatímco televizní záběry z těch míst nás přesvědčují o naprostém opaku toho, co z TV slyšíme.

Události na Krymu, jeho osamostatnění a žádost o připojení k Rusku jsou často prezentovány tak, jakoby se na poloostrově vylodilo několik sovětsko-ruských tankových divizí podporovaných leteckým výsadkem a tyto Krym zabraly podobně, jako v roce 1968 ČSSR.

A v průběhu celého konfliktu na Východní Ukrajině byla bestialita bombardování vládními silami uměle potlačována a naopak naše sdělovací prostředky vymýšlely ty nejbizarnější konstrukce pro nasazení psí hlavy i těm nejušlechtilejším úmyslům.

Například to, že „humanitární konvoj“ (do uvozovek dáno, dle vzoru našich Goebbelsů, úmyslně) vezl kromě předstírané mouky a jiných potravin také speciálně vycvičené potkany, určené k podrytí bojové morálky vládních sil. A ti se právě těmi přepravovanými potravinami po cestě živili a na ubohé oběti separatistů nic nezbylo.

Proč si také myslíte, že se vládní síly tak rychle po odjezdu konvojů tak rychle vzdaly? Naklonovaní a vycvičení potkani jim sežrali nejen všechny zásoby, ale i střelný prach v nábojích. Chutná skvěle.

Takže, teď snad každý již pochopil, že v tomto prostředí, krmeném takovými nesmysly, musí mít každý rozumný názor na dění na Ukrajině vysokou karmu. Je to prostě zákonité a nic se s tím nedá dělat, pokud se v naší oficiální propagandě něco nezmění.

Na to si ale počkáme.

Poslyš Zápotocký, četl jsi tzv. "seznamy" v návaznosti na DJC a nenašel jsi tam náhodou někoho? Ale on určitě nebyl vyčůránek. On tu spolupráci myslel upřímně.