Bezpohlavních jedinců neubývá, ale nám to s manželkou včera skvěla klaplo...

V roce 1963, kdy byl socialismus ještě v pořádku, jsme nastoupili na průmyslovku v Leninově ulici v Praze, která je již jen skrytě, takto pojmenována dodnes. Nestačili jsme se divit, jaké nesmyslnosti nám soudruzi lili do hlavy.  

Soudružka zástupkyně ředitele, říci ji paní bylo o vyhazov ze školy nebo alespoň přísné pokárání. Vykládala nám s obrovským zaujetím, že komunismus je, samozřejmě, možný a je jen věcí času, kdy bude uskutečněn. A my nevěděli, zda je blbá nebo navedená. Asi obojí.

Ono, bez toho partajního žvanění se tehdy kariéra vůbec neudělala. Proti tomu byla proklínaná Husákova Normalizace zlatá, protože za Husáka jen stačilo, aby člověk držel hubu a krok a zbytečně nepyskoval. Nemusel už vůbec dělat tato komunistická rétorická cvičení.

A jak tak čas šel, nastávala zima a nás čtyři, dobrých kamarádů, z nichž tři už to řeší u našeho Nejvyššího, jsme se vypravili koupit si klobouky značky Tonak. Skoro přesně se pamatuji, že ten klobouk stál 55,. Kčs a docela dobře sedl. A tak jsme chodili s klobouky na hlavě a nikdo se tomu nedivil.

A tak jsme těm kloboukům, neboli pokrývkám hlavy začali říkat pohlavní pokrývky. Vím, zní to trochu divně, ale je s tím alespoň sranda. Ale klobouk je dnes prakticky zapomenut. Je zcela na okraji zájmu mužů i žen. Pokud se někdo v klobouku objeví, je považován spíš za exota.

Před dvaceti lety jsem pracoval v Polsku a s takovým širším kloboukem na hlavě jsem se ocitl v hornickém sídliště. Ty hornické děti se z toho mohly posmát a já byl za naprostého exoty, ne li něco horšího.

Ale obstaral jsem si pak v Zakopaném tzv kapelusz góralski, krásně vyfutrovanou to jakousi čepici, ve které je ovšem teploučko jak v pokojíčku. Měli je na hlavách hlavně kočí těch koňských povozů, kterých tam bylo opravdu velké množství.

A já jenom zírám, na to, jaké množství mužů a žen, kteří jsou "bezpohlavní", tedy bez jakékoli pokrývky hlavy se pohybuje na našem teritoriu. Před sto lety by je asi dali hned do košatinky.

A jsou "bezpohlavní" ať svítí slunce, padá déšť, sníh, kroupy nebo mrzne až praští, či vane severák, popřípadě obojí současně. Tito novodobí "hrdinové" hrdě zahodili zkušenosti a tradice našich předků a vystavují to nejcennější, co alespoň někteří mají - tedy hlavu - veškeré nepohodě počasí.

A teď k tomu, jak nám to s manželkou klaplo. Bezvadně. Občas k nám totiž chodí její kamarádka Míša, která má nalezence Olouše, psisko to z úschovny. Máme se s Oloušem docela rádi a já mu vždy v mrazáku skladuji různé odřezky a pak ho s nimi krmím.

A podobně je tomu s hryzci. Ty také rád krmím. Ale ne odřezky, ale hláškami. a to je ještě daleko výživnější. Hryzci si ty moje žvásty pamatují i přes rok, protože rok už do bude, co jsem si vymyslel hlášku: "Udělali jsme si to s manželkou v koupelně" a hryzec se zahryzl.

Ví to ještě po roce. Nedávno mi to předhazoval, že to snad byla nějaká sexuální narážka, Kdepak, čistému vše čisté. Udělali jsme si v koupelně sprchový kout.

A před pár dny jsem musel ten svůj rozměrný tank zaparkovat na našem úzkém parkovišti, které bylo dost obsazené a do práce jsem přišel s hláškou: "Není vždy dobré mít ho dlouhého". Je na to snad něco závadného? Kratší auto bych zaparkoval snáz.

A takovýchto legrácek lze vymyslet tuny a vždycky se chytí ti, kteří se sice pokládají za slušné, ale slušnými moc nejsou. Jsou to spíš tací pokrytci, kterých se zde hemží, až to není hezké. Asi je láká, že mohou pomlouvat, kárat a poučovat druhé a sami si hrát na "Hryzací Mirky Dušíny".

Otázkou však je, co nám včera s manželkou tak skvěle klaplo? Jídlo. Já byl po směně doma, ji jsem odvezl na školení, jehož přesný konec nebyl znám. Ona měla vypnutý mobil a já hlad. A tak jsem uvařil brambory a zvažoval, co dál.

Když byl hlad už fakt velký, tak jsem se rozhodl, že ten smažený z mrazáku hodím na pánev a konal jsem. Zrovna, když jsem ten sýr otáčel na druhou stranu, tak "klika cvakla, dveře letí - žena vchází do dveří". Takže, opravdu, jedinečný soulad.

A ještě mě napadlo dám sem kapitolku o sexu v autě, ale ten bych školit prostě nemohl. Mám příliš málo zkušeností.

Jen mě napadlo, že ta sedmnáctiletá, se kterou jsem se kdysi ve Š1000MB družil, asi měla předky z ciziny. Možná ze Skotska, protože s sebou měla pěkné, hezké dudy.

Víc už se sem nevejde. Přeji hezký víkend.