Jistěže, taková radost zde už byla. Při velké Přehlídce vítězství, která se na Rudém náměstí konala dne 24. června 1945 (v odkazu je film o té přehlídce) se asi hruď vojáků dmula ještě více než nyní, po úspěšné akci na Krymu. Ale v letech 1941 – 1945 utrpělo Rusko, potažmo SSSR obrovské, příšerné a nedozírné škody. A to jak na lidech, tak na materiálu. I po skoro sedmdesáti letech se musí člověk obdivovat, k jakému vzepětí boje proti hitlerovskému Německu se, podobně jako Velká Británie tehdy SSSR vzchopil. Dnes již Velká Británie a Rusko nejsou takovými spojenci jako za Druhé světové války, ale z Londýna je kupodivu směrem k prezidentu Putinovi slyšet jen velmi málo nadávek, kterými tak hýří USA a Německo.
Krym, jak jsem dnes při tiskové konferenci Vladimíra Vladimiroviče pochopil má pro Rusy nejméně tři významy.
Za prvé to samozřejmě je znovuzískání onoho území. Všichni víme, jak je území prakticky pro všechny státy tou nejcitlivější otázkou.
Velká Británie šla do války a vyslala velkou flotilu, aby ubránila Falklandy, ostrovy na druhé straně zeměkoule, které, jakoby „přirozeně“, podobně jako Krym Ukrajině, "mají patřt" Argentině.
Základem dohody mezi Izraelem a Egyptem bylo vrácení Sinaje a to, jak citlivou otázkou je Jeruzalém netřeba zmiňovat.
Nicméně, nejen znovuzískání území Krymu, ale i způsob, jak se to stalo, vzbuzuje v ruském obyvatelstvu hrdost. Bez jediného výstřelu, bez jediného zraněného a mrtvého. I já bych byl takovým vývojem potěšen.
Další, a možná nejdůležitější věcí je něco, jako „vypálení rybníka“ nebo „přechod do strategické ofenzivy“. Nebudeme si nic nalhávat. Načasování majdanských akcí přesně k Olympiádě v Soči nebylo náhodné. Putinovi na Olympiádě moc záleželo a Majdan ho měl zaskočit „podvlékačkách“.
Nestalo se tak, ráznou krymskou akcí převzalo Rusko pod Putinovým vedením zpět strategickou iniciativu a Západ, místo, aby se radoval, jak Putina a Rusko vypekl a vyfoukl mu pod nosem Ukrajinu, má nyní starosti, aby se Ukrajina vůbec nerozpadla.
Ať si mně nadává kdo chce do čeho chce, ale z Putina dýchá sebevědomý, rozmyslný a úspěšný státník, který má důvěru svého lidu. Neznám průzkumy, ale něco mezi 60%-80% to bude.
Prostě a jednoduše, čistou googlovskou ruštinou, „Rossije věrnulas“ (Russia is back) a já si, na rozdíl od mnoha zde rychlokvašených komentátorů ,myslím, že to je dobře.
Že návrat k bipolárnímu, ale mírově kooperujícímu modelu, je lepší než model unipolární, kdy si jeden hegemon, tedy USA se svými nohsledy dělá co chce.
Že je potřeba, aby občas jeho kroky někdo zkorigoval tak, jak to Rusko udělala se Sýrií. Ostatně, v manželství to funguje stejně, tam si taky žádný bez toho druhého nemůže vyskakovat.
A moc se těším, až mi pan Tomáš Peszyński bystře vysvětlí, že se mýlím.
P.S. Azbuku to "nepožralo" a tak je tam místo toho trapný přepis do latinky.
