Začnu těmi Sudety a sudetskými Němci. Upřímně řečeno, kdybych nebyl československý vlastenec, tak jim ve sporu se vznikajícím československým státem musím dát zapravdu. Jsou totiž dvojí hranice. Ty geografické, tedy hory a řeky
A pak ty mezi národy a národnostmi. A samozřejmě, často i mezi vírami. Dávno v minulosti byla v Evropě města, kde žily jak katolická, tak i protestanská komunita rozděleny zdí, aby nedocházelo ke zbytečným třenicím.
V nově vzniklém Československu to prostě nešlo. A to zcela zřetelně nejen proto, že je hezké mít hranice na hřebenech hor, kde by se třeba čeští a polští disidenti mohli navzájem osvěžovat. Myšlenkami, samozřejmě a ne žádnou Zubrovkou, která mimochodem chutná výtečně.
Ale pohraničím Československa, které chtěli Němci, vedly důležité spoje a hlavně, byla tam řada průmyslových podniků. A především to byly historické české země. A tak se vyvinul neřešitelný konflikt, který vyvrcholil druhou válkou a odsunem. Tím se věc dala k ledu.
Se Slovenskem to bylo trochu jinak. Slováci byli vlastně "Horní Maďaři". Kdysi jsme četl, že v době vzniku republiky bylo na Slovensku jen asi 15 Slováků, kteří měli maturitu. Zbytek byl Maďaři nebo se alespoň k Maďarsku hlásili stejně jako v Čechách se kdysi hlásili k Vídni.
Netuším, zde nespokojenost Slováků ve 30. letech byla taková, aby museli vyhlásit Slovenský štát, ale pravdou, že na Slovensku se během války žilo snad nejlépe z celého širého okolí. Když tatínek připlul z Bratislavy so štanglou salámi do Budapešti, byl král.
Druhé a asi i definitivní Československa proběhlo v roce 1992, tři roky po "revoluci". Aniž bych to Václavu Havlovi jakkoli zazlíval, měl na tom rozdělení lví podíl. Za prezidenta Dubčeka by se to tak rychle nestalo. Ale, nyní jsou vztahy CZ-SK skvělé, dříve než kdykoli jindy.
A co ten "prokletý" Krym. Právě dnes se "slaví" a to jak kde, třetí výročí znovupřičlenění Krymu k Rusku. Marné jsou stesky, že Krym byl původně, samozřejmě, ruský (já sám jsem se až v roce 2008, u příležitosti agrese žrouta kravat do Jižní Osetie dozvěděl, že Krym patří administrativně Ukrajině).
Takže, Ukrajina, která na sebe za druhé světové války, bez jakékoli zásluhy samostatného ukrajinského státu, nabalila spoustu území Československa, Polska, Rumunska a podobně, byla, zase bez jakékoli zásluh, obdařena poukrajinštělým Rusem Chruščovem tímto pěkným poloostrovem.
A zatímco, třeba Gulagy a jiné výstřelky komunistického režimu komunistického režimu v SSSR jsou zde často a houfně odsuzovány a to s jediným účelem - poškodit pověst Putinovského Ruska, tam o tomto Chruščovově výstřelku se zarytě mlčí, mlčí a mlží.
Zásadní je vždy referendum. Ale jen tehdy, pokud se nám jeho výsledek hodí. Pokud se nehodí, zamete se výsledek referenda pod stůl tak, jak se to stalo s Evropskou Ústavou ve Francii a v Nizozemsku. A stejné to je i s referendem, ve kterém Krymští obyvatelé vyjádřili svou vůli.
Hitem zdejších agitátorů jsou "volby nebo referendum" pod hlavněmi samopalů. Je to hezká, ale marná snaha. Já myslím, že dnes může každý, pokud to EU nezakazuje, jet na Krym a pohovořit s lidmi. Jistěže budou nadávat. Nadávat je prostě lidské.
Ale, bylo by třeba se jich, nyní po třech letech, zeptat, zda zpět do UA nebo zůstat v RF. Je takové krásné slovo "předjímat", takže, já nechci předjímat, co by na tento dotaz řekli, ale tipnout si snad mohu. Lepší bída v Rusku, než na Ukrajině. Ta je, po té "revoluci", ještě horší než dřív.
