Zatímco Václav Havel byl širší veřejnosti znám, alespoň podle jména, ještě před Listopadem 1989, tak druhý Václav, Klaus byl ve veřejnosti naprosto neznámý. Jakýsi zrádce ho přivedl na zasedání OF a tím celá ta věc začala.
Václav Havel velmi rychle vycítil, že má v mladším, vzdělanějším a také daleko pružnějším Klausovi velkého soupeře. Snažil se ho uklidit do Státní, možná už Národní banky, ale Klaus svodům skvěle placeného zaměstnání odolal.
Vydal se na politickou dráhu. Přeměnil OF v politickou stranu a stal se předsedou ODS - Občanské demokratické strany. Za tuto stranu se v roce 1992 stal předsedou České vlády, což mu bez problémů vydrželo až do roku 1996.
Rok 1992 byl jak pro Václava Havla, tak i pro Václava Klause veledůležitým, až kritickým. Václav Havel nebyl, což se dnes po 25 letech už skoro neví, zvolen československým prezidentem a Československé federaci tak bylo odzvoněno.
Jednání se slovenskou stranou byla dost hysterická. S Vladimírem Mečiarem byl, jako jediný, schopen jednat Václav Klaus.
A k úlevě všech se dohodli na bezbolestném rozdělení republiky, zatímco bývalý prezident Václav Havel prožíval trpké chvíle v soukromí.
Hvězdný let Václava Klause, nebo jeho řekněme první fáze, trval až do roku 1996, kdy mu zdatný soupeř, Miloš Zeman, sebral tolik hlasů, že neměl na důvěru vládě. Musela proto nastoupit 1. Opoziční smlouva: Havel, Klaus, Zeman.
Ta vláda ovšem dlouho nepřežila. Pnutí bylo jak v ODS, tak i ve vládě. Proběhl tzv. Sarajevský atentát a v této, zcela krizové a beznadějné situaci podával Václav Klaus demisi svou i své vlády a to jménem všech ministrů, což vzbudilo velký podiv.
Velký podiv proto, protože demise celé vlády měla být pojata jako každý jiný vládní akt, tedy kolektivním rozhodnutím. Ovšem, v dané situaci to nikdo nechtěl zpochybňovat a tak tato, pouze premiérem podepsaná demise, prošla.
O minulém víkendu pak Buhuslav Sobotka houževnatě přemýšlel, jak se zbavit předsedy druhé nejsilnější koaliční strany a rozhodl se, že to provede podle jedno starého neetického vojenského vtipu, kdy velitel útvaru má vojínu Vonáskovi sdělit, že mu zemřel otec:
Vojáci, kdo má otce naživu, DVA KROKY VPŘED. Vonásek, kam se to cpete?
A přesně takto, ovšem v rovině vlády ČR si to Bohuslav Sobotka představoval naprosto stejně:
Je demise, všichni z vlády ven. Je "nová vláda", Babiš, kam se cpete?
Jenomže, on ten náš Bohouš není žádným praktikem. Je to "naničhodné" skleníkové dítě politiky. V životě nic jiného, než politiku nedělal a jeho střety s realitou jsou proto více než tristní.
Nechci rozebírat to, co už bylo stokrát rozebráno. To, co každý už viděl, četl, diskutoval k tomu. Jedna věc je ale naprosto jasná. Tím svým lavírováním v duchu filmu Limonádový Joe nahrál Bohuslav Sobotka starému politickému matadorovi Zemanovi na smeč.
Pravda, soupeř by na hřišti nesměl být zesměšňován. Ale když si soupeř naběhne, tak co pak? Řekne se, že Zeman věděl, že Sobotka nenese demisi. Možná. Pak to ale přece žádný oficiální ceremoniál být nemohl, že?
A že na to byly připraveny rekvizity? Nuž, chybička se vloudí, s tím se nedá nic dělat. A hledejte teď viníka. To vystoupení na Hradě si Bohuslav Sobotka za rámeček zcela určitě nedá. Ale jeho věrní ho omluví.
A ani prezident Zeman se nezachoval jako gentleman. Ovšem jeho příznivci z toho mají bžundu a zakrývají si tvář. Smíchem.
