Bombardování je jednou z nejúčinnějších a nejstrašlivějších válečných zbraní a bomba si nevybírá mezi vojáky a civilisty. Zabije toho, kdo je právě v místě exploze. Odstrašujícím příkladem jsou události z konce Druhé světové války, Drážďany v Německu a Hirošima s Nagasaki v Japonsku. Nevím, jak klidné spočinutí v hrobě mají strůjci těch náletů, ale i skoro po sedmdesáti letech se vkrádají neodbytné otázky.
V případě Drážďan samozřejmě ta, zda se jednalo o čistě vojenský účel toho bombardování nebo zda se nejednalo také o demonstraci síly, pomstu nebo něco v tom slova smyslu. Na vybombardování důležitého železničního uzlu byl ten rozptyl přece jen příliš velký.
A v Japonsku? Zajisté bylo třeba srazit vzpurné japonské militaristy na kolena. Na druhou stranu se ale jako laik ptám, zda nebyl možné zasáhnout cíl, který by byl více vojenský a méně civilní.
Problém byl asi v tom, že vojenské cíle byly daleko lépe chráněné a samozřejmě také v požadovaném psychickém šoku, který měl otřást celým japonským národem.
Ale dosti historie vzdálené a pojďme na tu bližší, kterou naprostá většina z nás tak dobře zná. Havlovo „humanitární bombardování“ Srbska. U každé takové akce se naprosto zákonitě vyskytnou hlasy pro a proti. A ani po patnácti letech jích není málo.
Již samotný, ve svém principu nesmyslný, pojem „humanitární bombardování“ vzbuzuje dodnes bouřlivé reakce a množství Havlových příznivců, třeba paní Tydlitátová, hlásají, že takový nesmysl Havel nemohl nikdy říci.
Neměl jsem dostatek trpělivosti, abych se prošťoural až k originálu v Le Monde, ale myslím, že níže uvedené citace jsou přesné a vypovídající. Samozřejmě, nikomu nebráním, originál rozhovoru Václava Havla pro deník Le Monde najít, přeložit a spolu s odkazem to dát do diskuze.
Do té doby si musím myslet, že se Václav Havel v určitém dramatickém a dramatizujícím rozletu uřekl a vypustil tak z láhve džina, který ho ještě dlouho bude strašit. Podobně jako Václava Klause jeho „špinavé peníze“. Prostě, každý má něco:
ZDROJ CITACE:
Francouzsky: Dans l'intervention de l'OTAN au Kosovo, je pense qu'il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intérêt matériel. Leur caractère est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l'homme auxquels est accordée une priorité qui passe même avant la souveraineté des Etats. Voilà ce qui rend légitime d'attaquer la Fédération yougoslave, même sans le mandat des Nations unies.
Anglicky: I believe that during intervention of NATO in Kosovo there is an element nobody can question: the air attacks, the bombs, are not caused by a material interest. Their character is exclusively humanitarian: What is at stake here are the principles, human rights which are accorded priority that surpasses even state sovereignty. This makes attacking the Yugoslav Federation legitimate, even without the United Nations mandate.
Česky: Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.
