Nebyl jsem nikým, přesto jsem byl a toto téma je tak veliké jako lidstvo samo. Proto doufám, že bude pochopeno co největším počtem lidí.
Prostý člověk (pracovní název)
Kdo by si pomyslel, že člověk se bude pasovat do role spasitele, ať jakéhokoliv. Role spasitele je dána duším věřící jako nikdo. Tato role je dána osudem. Prostý člověk naopak věří osudu a Bohu jako sám sobě. Tato trojjedinost je dána tak, že člověk dokáže překonat veškeré obtíže osudu a dokáže dát všemu co jest zapotřebí.
Toto téma je veliké jako lidstvo samo a každý člověk by měl nést korunu poznání, že být prostým člověkem, dokáži vše.
Chtěl bych se zmínit o povaze člověka, který s prostostí roste. Tato povaha je povahou Boha, který se stal člověkem a dokáže dát všemu co jest zapotřebí. Jak tedy poznáte prostého člověka, ke kterému se dnes z pýchy jemu vlastní nikdo nehlásí? Být prostým člověkem je jako být Bohem, protože jen Bůh je Bohem tím, že je tím kým je. Tato věta způsobí asi zmatek, proto uvedu , že kdo ji pochopí udělá vše proto, aby nabyl prostosti člověka, protože jen prostý člověk dokáže vše. Jeho koruna lidství je tak dokonalá, že dokáže být kýmkoliv, tedy nejen člověkem.
Tohle téma je však na to jak je velké, skoro na konci a to z toho důvodu, že nechávám prostor lidem uvažovat o prostosti člověka jako strůjce života dalšího. To co utváří, jej tak převyšuje, že je Bohem milovaný, ne jako člověk, ale jako nádoba, která pojme vše, a tím je opět člověkem.
Děkuji za pozornost a doufám, že toto téma bylo vysvětleno jak nejlépe dovedu.
