Kdo najde v oslavě Pána, který vede svět, ten najde život jeho, jako svůj. Těmito slovy předávám slovo dalším, kteří dávají životu, co mu přísluší.
Odkaz Velikonoc (pracovní název)
Velikonoce bývaly největší svátek v křesťanství. Tento svátek byl tak velký, že i leckde přehlušil Vánoce. Bylo tomu tak proto, že zrození přírody a Božství se konalo ve stejný čas. To zrození Božství se konalo ve stejný čas jako se obnovuje příroda, proto tento svátek pronikl pod kůži všem. Bohužel v dnešní době úpadku to již nic neříká lidem ani církvi.
Církvi dávám za vinu, že ustrnula a svůj svátek znovuvzkříšení nechala zaniknout v době, kdy člověk upadá stále níže. Není to výtka k církvi, ale je to výtka k lidem, kteří se považuji za křesťany, že nechali tento svátek, jak se říká padnout. Co nám z tohoto svátku zbylo? Zbylo toho málo. Lidé již nevěří v obnovu ničeho, již si nevšímají ani přírody natož nanebevzetí Pána, který spasil svět.
Takové pohádky, řekl by jeden člověk. Přesto si tento člověk neuvědomuje že tyto pohádky jsou základem života člověka, jako stejně i přírody. Kdy k obnově sil dochází cyklicky, a to ve jménu toho, kdo poznal svět a dal mu plod své lásky, tím myslím Boha. Jenže takové pojetí se nenosí již vůbec. A lidé jdou oslepeni konzumem do zániku. Lidé již netuší, kam se mají dívat, aby našli život, nechtějí nic vidět, protože co se rodí vyžaduje péči, což je pro většinu lidé přítěží. Každý chce vše hned a nyní, proto dávají přednost snadným řešení, které nabízí věda ve svém ateismu. Kdo by si pomyslel, že tako odpadnou lidé, že budou věřit náboženství jako vědě, která nic neříká o duši ani o těle, protože kdo nevidí duši, nevidí ani tělo.
To jen ti, co ovládají masy jim servírují poznatky těla a prý i duše, jen natáhnout ruku a zaplať.
Myslím, že jsem napsal dost k oslavě Pána, jen by na samý závěr podotknul, že nic není ztraceno, že i ti co nevnímají obnovu života, nevidí nic jiného, vidí, a nadejde čas, kdy dají životu, co mu přísluší. Nemohu však říci nic bližšího. Proto věřte, že lidé pochopí, kde chybovali a nebudou to jen lidé, ale i církev, která si musí uvědomit, že dogmatem se nedá řídit svět, ale jedině životem. Co je ustrnulé, to většinou skončí, ačkoliv život muže být vysoký, přesto je neživotaschopný pod dohledem nejvyššího stvořitele, který říká:
Kdo najde ve vzkříšení život věčný, ten najde i život svůj.
Tímto se rozloučím. Děkuji za pozornost.
J.H.
