Není to o věcech, není to o člověku, je to o životě jaký žijem. Kdo pochopí, ten nejde ono gró světa v tom čím je tvořeno, tedy bytím.
Není to jedno, ani to není vícero, je to poznání niterné člověka, který najde v životě co hledal. Tohle poznání se odvíjí od činnosti, kterou člověk vykonává a není to práce, kterou je placen, ale osobní poznatek či záliba, která jej staví výš než jako člověk je. Je to zkrátka vše a přitom nic o čem bychom se mohli bavit.
Můj poznatek je taky důležitý, nejde říkat co je to a co není, tohle se nedá zobrazit. Je to poznatek a přitom se stává vědomím, taková je to síla. Proto kdo najde tohle příčinu světa najde vše v tom co tvoří a není to žádný poznatek, ale je to postava člověka jako tvůrce.
Kdo našel tyto slova v sobě jako člověk jistě pochopil, když ne dnes, tak v budoucnu pochopí, že být člověkem je poznatek sám a přitom výzva dělat věci tak jak mi velí můj stav, který reprezentuji jako člověk. Jen tímto vědomím chápu věci kolem sebe a dokáži se dívat na realitu člověka, který je tím, čím je tedy člověkem, který věří a dokáže překonat vše tím, že ví co je zapotřebí v daný okamžik. Na tohle jsou sice potřeba zkušenosti, ale i bez nich není člověk ztracen, protože zkušenosti jsou nahrazeny vědomím. Kdo tedy tápe je na nejlepší cestě stát se vědomím, pokud se dokáže naladit na svého tvůrce, který mu poskytne řešení problému. A není to řešení nijak pasivní, je to výzva, která nenechá člověk na pochybách, že tvůrce ví opravdu vše.
Jak to tedy s tím gró světa je? Poznatky, které jsme načerpali nám dávají tušit, že tato pravda je nesdělitelná, přesto skutečná jako člověk. Kdo tedy přijme odpovědnost života a půjde životem se svým tvůrcem jako zahrádkou Boží, ten bude potěšen co na této cestě najde, pro ostatní mám taky zprávu: Zoufat si, je na nejlepší cestě směrem k nevědomosti, tímto bych tuto úvahu ukončil.
Rozhovor:
Myslím, že se není na co ptát, protože tohle téma je příliš niterné, a nemělo by být zobrazeno běžným rozhovorem.
Je to tak, tohle téma je tak niterné jak jen může být člověku život, který je zobrazen jako poznatek sám. Kdo pochopí život, ten najde i ono gró světa. Není k tomu nutný žádný návod, každému je tato cesta otevřena pokud o to stojí jako člověk.
Co se s člověkem stane, když pochopí tento symbol světa?
Není to symbol, je to poznatek, který je poznatek jako symbolem, je to něco co se nedá definovat. Přesto odpovím. Nikoho nenechá na pochybách, že člověk a jeho život není o náhodě, ale plánu, který vyzní tím, že člověk dá všemu co mu náleží. Pokud to udělá vědomě jako člověk, bude to jeho plus, pokud to udělá nevědomě bohužel jeho život se poníží a nebude tím čím by měl být. Kdo poznal plné vědomí věcí, poznal i duši a o té je život, který definuje Bůh jako soubor poznatků duše, která hledá.
Konstatování:
Nikomu nebylo dáno, aby poznal z duše vše, ale to hlavní by člověku nemělo utéci, tedy je to poznatek natolik hluboký, že se vymyká všemu s čím se člověk může jako člověk setkat.
Děkuji za rozhovor, myslím, že se snad v budoucnu stane, že poznání světa bude otevřeno více lidem, než dnes a lidé budou po tomto poznání dychtit.
Není všem dnům konec, lidé dostanou co si zaslouží, na tomto základě budou spaseni jako lidé a přitom si uvědomí, kde udělali chybu, která je stála život, tedy obrazně.
