Proč nepřichází vytoužený ekonomický restart

Dovolte mi reagovat na  Tomáše Munzla, který s podpisem uvádí  i Národohospodářskou fakultu VŠE.Pro vytoužený ekonomický restart Munzl nabízí buldozer neoliberálního  fundamentalizmu a to si  zaslouží  kratší komentář.

Cituji:“Nejrychlejší  živou vodou pro českou ekonomiku by byla liberalizace a depolitizace územní a stavební regulace, což by podpořilo soukromé investice  a snížilo nejistotu byrokratické zvůle“.Ujasněmě si co je depolitizace a liberalizace územní a stavební regulace  zaprvé a co je byrokratická zvůle zadruhé.

Byrokratická zvůle o sobě neexistuje. Úředník nesoucí  formální zodpovědnost je  v závislém poměru a svoji pozici si vysloužil loyalitou. Tzv. „Zvůle“ je zástěrka pro zastupitelskou, tedy politickou dohodu, často korupčního charakteru, radnic s developery. Primát politického rozhodování je daný ze zákona a je i ve světě obvyklý. České specifikum je politické rozhodnutí  kdy jsou  zohledněny zákulisní dohody. Taková formálně legální rozhodnutí neznají pojem jako „obecný zájem“  a často ani věcnou logiku. Příklad: Tunel Blanka, kde se dnes počítá se zasypáním některých výjezdu, který nikdy neměl být postaven dříve než severní část dálničního okruhu. Garáže na Letné, degradující kvalitu prostředí, Chalupoida, (zamotané trasování je přičítáno bývalému a obávám se i budoucímu starostovovi Prahy 6). Developerské projekty které poškozující památkovou zonu Prahy-

Tyto projekty sledují snad jen jeden záměr a to být co největší a co nejdražšší. Tak by se tedy podle T. Munzla „..posílila kvalita a efektivita prúmyslové a dopravní výstavby v souladu se skutečnými potřebami.“ Nevím zda autor ví, že ty skutečné jsou úzce politické a stranické potřeby.

Dnes existuje řada občanských iniciativ na odborné úrovni, které mohou takovým stavbám stát v cestě. Liberalizace pravidel, která nezná „obecný zájem“  by tam, kde je politiky falešně definován, otevřela novým stavebním omylům cestu k rychlé realizaci. Pokud politické rozhodování má pro pojem „skutečné potřeby“ berličku klausovské  ideologie, bude  se dále stávat , že vehykl ekonomie dál pojede z kopce na pohon extraktivního (tunelovaného) profitu.

Není to regulace, která dusí finanční a reálný sektor, je to obcházení a nedodržování existujících pravidel politickými gremii, propojení politiky a businessu, služba vybraným developerům. To vede k nejistotě  a stagnaci a světovému investičnímu nezájmu o české korupční prostředí.

Co  tedy znamená ono doporučené  zapojení „celosvětových hodnotových řetězců“????

Ouha, hodnota, ergo i  management firem, je dnes je posuzován dle  čtvrtletního růstu nebo  poklesu dividend a akcií. Taková perspektiva je cokoli jiného než dlouhodobá.  Manažeři za dlouhodobá selhání podnikové strategie nenesou osobní finanční odpovědnost, pokud se jí nerozumí odchod zlatým padákem. Jaká „podnikatelská efektivní rozhodnutí pak mohou odrážet onen "dlouhodobý  vývoj??“

„Nejrychlejší živá voda pro českou ekonomiku “ je asi tak uspokojující jako rychlý sex.

Dopracuje se Národohospodářská fakulta VŠE k fenomenu udržitelného rozvoje? Není těžké pro politiky najít alternativu k radám odborníků z Národohospodářské fakulty, ale  v zakonzervované stranické branži, z důvodů viz výše, nemůže být vůle ke změně.

Jiří Georg Gebert