Vážení čtenáři

Delší dobu přemýšlím o tom, jakým jsme my vlastně národy a co jsme vlastně za lidi. Proč se cítíme povinováni nějaké nadvládě?

Neustále čtu v internetových novinách,v tisku a televizi astejně tak na Facebooku, že prakticky vymizel vlastní názor.Pouze zastáváme módní vlnu té či oné strany a tím ovlivňovaného vyjadřování.

Jsem pamětníkem minulého režimu. Lidé se scházeli v hospodách a podobně. V oblibě bylynadávky a vtipy o Rusech a Rusku samotném,stejně tak o našich politicích a presidentovi. Stejně tak byli cílem vtipů policisté a podobní.  Přišel rok 1989 a všichni jsme získali svobodu, s kterou jsme si nevěděli rady. Bohužel jsem nucen konstatovat, že to nevíme dodnes.

Za bývalého režimu jsme nenáviděli Rusko a vše s tím spojené. Pokukovali jsme přes hranice a záviděli konzumní společnost. Přebytky nepotřebnýchvěcí, kterými nyní zaplevelujeme svůj život. Záviděli jsme svobodu rozhodování, s kterou si nyní nevíme rady. Mluvili jsme o svobodě na druhé straně, kterou stejně nemáme vlastní vinou.

Po listopadu 1989 se změnili poměry. Neuměli jsme ve svobodě žít,zvyklí na vodítko, kterým nás směrovali. Všichni jsme si představovali, že se o nás budou stále starat a diktovat nám co máme dělat a my si můžeme v rámci svobody právě získané dělat, co chceme. Tak vznikla oslavovaná privatizace a podobné podvody. A co my občané? Zamázli nám hubu 1000 kč za kuponovou knížku a oni začali aplikovat jednání které je všude na západě trestnou činností závažného charakteru. Každý podnik, který šel do úpadku měl být souzen jako podvod. A co občan? Mlčel. Dostal přece držhubný 1000 Kč.

Měli jsme svobodu. Kdo se tedy ozval a řekl dost? Nikdo. Všichni mlčeli a dívali se, jak nám národní bohatství protéká mezi prsty. A tak jsme dopustili stav, který panuje dnes. Nyní se dostávám k podstatě článku.

Dnes čtu oslavné ódy na Rusko a Čínu Na druhé straně pějí ódy na západ, EU, USA.  Ptám se Vás proč? Jsme ještě svébytní Češi? Jsme ještě hrdí na svou příslušnost k národu? Bývali jsme.Kam se podělo vlastenectví?! Československo se rozpadlo. Nic jsme proti tomu neudělali! Nyní se objevují hlasy o odtržení Moravy. Nedávno jsem s kamarádem mluvil o Ukrajině a území, které patřilo k našízemi a on mi řekl, že by nám ji měli vrátit. Ptám se ale, komu nám?! Slovákům, ne nám. Místo abychom se semkli a stali se silným národem, rozebíráme jej na Čechy, Moravu a Slezsko. Výsledkem toho je skutečnost, že opět se díváme přes hranice a vzýváme bohy ze Západu či Východu k naší záchraně. Jsme opravdu tak ubozí, že bez jejich pomoci se nepohneme. Je skutečně jejich pomoc tak nezbytná. To jsme se stále nepoučili. Utekli jsme z područí Ruska a hledali pomoc u Západu. Jak to dopadlo? No vidíme to na každém kroku. Nyní voláme po návratu do Ruského područí a na Východ. Těchto lidí se ptám.

Skutečně věříte v pomoc Ruska? Tak praktický rozbor. Rusko uzavřelo hospodářskou dohodu o spolupráci s EU. Kdo si myslí, že Rusko vymění Českou republiku za tuto smlouvu? Jak nám Rusko prakticky pomůže, pokud jsme uprostřed Evropy a s Ruskem nemáme společné hranice? Jak budeme fungovat, když vlastně jen minimum majetku ve státě je v rukou Čechů?

Ano, tato situace spolu s migrací odvádí pozornost od zásadních otázek, které jsou zatlačeny do pozadí. Sáhněte si každý do svědomí. Kdo z nás je schopen ovlivnit mezinárodní dění, když si neumíme ani doma udělat pořádek? Vrátili se nám politické procesy, brutální týrání dětí, přepadávání seniorů. Ano,na tom neseme odpovědnost každý. Jsou to naše děti tito pachatelé. Ano jsou to děti Českých rodičů ne muslimů, Rusů nebo západních států. Co vlastně mladé učíme? Uděláme lumpárnu a zakryjeme ji tím, že vyrobíme kauzu. Ano děti již tento způsob vyvinění zkouší.

Přátelé, kam tedy směřujeme? Nezamyslíme se a nezačneme se věnovat skutečným problémům a budoucnosti?

Děkuji za zamyšlení.