Odebírání dětí rodinám

Kdo a proč odebírá děti z rodin. Historie tohoto rozhodnutí v minulosti. A další podobné jednání státu proti zájmům společnosti a lidí.

Úvaha nad odebíráním dětí

Ze zákona by mělo být odebíráno pouze dítě v ohrožení života a zdraví.

Ptám se, jak pozná nezletilé či mladé dítě tento stav?

Dnes je plná televize stejně, jako výuka toho, jak se má dítě chovat pokud se cítí ohroženo. Kdy je ale dítě v ohrožení? Je to v situaci, kdy mu rodiče neumožní kouření, alkohol, omamné látky, sex nebo množství peněz dle jeho požadavků?

Jen se ptám. Toto jsou nejčastější skryté příčiny oznámení dětí, směřujících proti jejich rodičům. Ano jsou děti, které tuto ochranu potřebují. Těm však tato pomoc z velké části poskytnuta není. Tyto děti na své trápení neupozorňují a většinou žijí ve vlastním světě, do kterého se uchylují před svým utrpením. Kdo je povinen toto posoudit? Jakou mají tyto osoby kvalifikaci a profesní historii? Odpovím Vám. Většinou žádnou. Velice často o tomto rozhodují lidé – sociální pracovnice těsně po škole. Jejich nadřízený je tak vytížen svou prací, že jejich kontrolu není schopen pojmout.

A tak jsou odebírány děti milujícím rodičům na základě nepravdivých obvinění a potřebným dětem se pomoci nedostává.

Nyní něco z historie. Kdo začal s odebíráním dětí rodičům na základě právní normy a proč? Nu pojďme do historie.

Roku 1767 vydává Marie Terezie zákon. Marie Terezie je sama matkou 16-ti dětí. Dle ní vydaného zákona nesmí děti mluvit Romy. Romské děti musí pracovat v zemědělství a oblékat se jako ostatní. Původní zemí kočovných Romů je Indie, odkud migrují a ve 14. Století přichází do Evropy. Jejich odlišný způsob života je ostatním etnikům trnem v oku.

Marie Terezie má v úmyslu tímto jejím zákonem dovést Romy k integraci do společnosti. Represivními kroky za neuposlechnutí zákona je 25 ran holí a jsou násilně nuceni k usidlování v Sedmihradsku v Uhrách. Zde jsou rozeseti tak, aby nevznikaly komunity. Dostanou půdu, dobytek a nářadí.

Vše v rozporu s jejich způsobem vnímání života jsou nuceni k oddávání a životu stvrzeného sňatkem. Kněží je mají vést k víře v Boha.

To, že nejsou oddáni je dle vladaře důvod, že nejsou schopni pečovat o děti. Těmto rodičům, kteří žijí takto dle svých tradic a brání se uplatňování zákona, jsou jejich děti odebírány. A to i za jakýkoliv projev odporu. Ti, kteří Romy podporují či s nimi sympatizují , jsou tímto zákonem postiženi stejně, jako samotní Romové.

Děti ve věku 7 – 10 let a mladší jsou dávány na výchovu do náhradních rodin. Po dosažení 10 let jsou tyto děti povinny vykonávat službu. Touto službou je hrazena péče náhradních rodičů (nepřipomíná Vám to dnešní pěstounský byznys?).

Původní rodiny mají přísný zákaz své děti hledat. Nesmí své děti vůbec kontaktovat (nepřipomíná Vám to dnešní opatrovnické soudnictví, kdy soudy odebírají děti svým rodičům bez jediného důkazu? Těm šťastnějším rodinám se děti po letech vrací. Ti ostatní rodiče se svých dětí nedočkají.)

Asimilaci Romů se nepovedlo dokončit ani po nástupu Josefa II. (1741 – 1790).

Francis Galton v roce 1869 - nastupuje věda Eugenika. Jsou vydávány tzv. MANŽELSKÉ PŘEDPISY, které stanovují přesná pravidla selekce výběru partnerů. Tato nauka je odvozena dle řízeného výběru partnerů mezi lety 200 př.n.l. – 200 n.l.. Obsaženo v Hinduistickém Manuově zákoníku (https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon%C3%ADk_Manu%C5%AFv).

Následovalo Prusko – Fridrich Vilém I. (1688 – 1740). Vybírá vysoké muže a k nim vysoké ženy. Chce super armádu. Jejich děti mají být odebírány a vychováváni z nich super vojáci.

Další v řadě vládců je Hitler – Německo 1934. Ten vydává Sterilizační zákon směřující proti nežádoucím etnikům. V rámci tohoto zákona jsou na lidech realizovány pokusy. Mezi jinými – chirurgické zákroky, ozařování, sterilizace i testy léků a chemických zbraní. Odhaduje se, že až 600.000 lidí bylo postiženo tímto zvěrstvem.

V Japonsku vstupuje v platnost Sterilizační zákon v letech 1948 – 1995, kdy tímto zákonem je postiženo cca 16.520 žen.

Dalšími státy jsou USA – 100.000 žen a Švédsko 60.000 žen.

Toto jednání lze již nazývat GENOCIDOU ETNIK A NÁRODŮ.

Eskymáci selekci provádí po narození nevhodné holčičky. Hned po jejím narození ji zabijí.

Nyní k České republice.

ČSSR a posléze Česká republika STATISTIKY NEVEDE. U některých etnik byla čísla takové sterilizace vysoká. Bylo využíváno neznalosti, nízké gramotnosti a často i nízké schopnosti rozpoznat důsledky takovéhoto činu. Toto vše se dělo s vědomím a tolerancí státu.

Ä dnešní situace u nás?

Jednoduché.

Dítě zavolá na LINKU BEZPEČÍ. Vylíčí podmínky, ve kterých má údajně žít. Dítě si přeje zásah. Následuje odebírání dítěte z důvodu jeho bezpečnosti a dítě je téměř nemožné dostat zpět do rodinné péče.

Nebo na udání jsou děti odebrány v rozporu se zákonem, neboť nejsou v ohrožení, jak říká zákon. Dostat děti zpět je téměř nemožné.

Ptám se, proč dochází k tomuto odebírání?!

Soud a sociální orgány mají mnoho nástrojů, jak bezpečnost dětí zajistit a situaci v rodině prověřit.

Jeden případ z praxe.

Rodině byly opakovaně odebírány děti celkem 4x. Tyto děti byly viděny, jak v domě kradou psům granule a jí je. OSPOD je se situací obeznámen a nekoná. Rodiče jsou alkoholici a o děti nepečují.

A tak bych mohl pokračovat.

Proč však dochází k tak razantnímu odebírání bezproblémových dětí? Problémové děti nikdo nechce. Jde v neposlední řadě o naplnění pěstounského byznysu.

Druhý důvod najde každý z Vás v Istanbulské úmluvě, která byla předložena k ratifikaci.

Ptám se. Začneme konečně bránit své děti?!

Začneme bránit konečně své tradiční rodiny?!

Nebo se podvolíme státní svévoli?!

Já se nepodvolil, tak jsem ve výkonu trestu.

A co Vy? Čekáte, až tato situace potká Vaši rodinu? Zvedněte se k odporu a podpořte naši činnost.

Je ostudné jak se zachází s dětmi a deformuje jejich vědomí a charakter. Tvoříme zrůdy bez základní hodnoty v zájmu pokřivené ideologie.

Tou hodnotou je hodnota obsažena v našem právním řádu. Rodina je základ státu

Děkuji za pozornost a vaše zamyšlení.