Zprávami letí událost, kdy podnikatel chtěl získat zpět 3,5 miliónu korun od svých dlužníků. Na tom by nebylo nic divného, kdyby přitom nepřišel o dalších 40 miliónů. Máte pocit, že vám by se to stát nemohlo? Než odpovíte, raději se zamyslete. Většina z nás někdy naletěla – podvodníkovi, politikovi, nebo se alespoň zklamala v partnerovi. Jak je to možné? Podíváme se spolu na hlavní příčiny.
Příčina první – slušný člověk. Pouze podvodník amatér si nehlídá svůj vzhled. Profesionál ví, že první dojem je velmi silný. Profesionál si tedy hlídá, aby vykazoval všechny znaky slušného člověka. Má většinou oblek, krásné auto, skvělé hodinky (nebo alespoň jejich repliku), pero té správné značky… Také neopomene zmínit hned ze začátku, jak někomu nezištně pomohl, případně jak poctivě se zachoval v nějaké zapeklité situaci.
Příčina druhá – pocit potřeby. Když podvodníka nepotřebujeme, jsme proti jeho piklím imunní. Proto podvodník vytváří umělý pocit naléhavosti a nepostradatelnosti. Poznámky jako: „Pouze já… Se mnou máte šanci… Takových případů jsem řešil… Máte štěstí, že jdu kolem…“ To vše v různých obměnách je ke slyšení.
Příčina třetí – postupné kroky. Nikdo po nás nechce obrovskou věc najednou. Začíná se maličkými krůčky, které se postupně zvětšují. Ale právě přes malé krůčky se velmi rychle dostaneme do bodu, kdy jsme toho najednou nainvestovali příliš mnoho, abychom „krůček před cílem“ se všeho vzdali.
Jaká je tedy možná obrana? Zdánlivě je jednoduchá. Důvěřujme, ale jenom tomu, co jsme si prověřili. Zavolejme bývalým klientům (na kontakty, který si najdeme na webu – nikoliv na ty, které nám jsou dány…), jeďme se osobně někam podívat, najděme si jméno dotyčného na internetu. A pokud nám něco nesedí, nejděme do toho. Ale ruku na srdce – kdo by prověřoval takového slušného člověka… …že?
