Známý komunistický poslanec dokázal husarský kousek. Během krátké doby dokázal nastřádat nemalé jmění. Jsem fanoušek lidí typu Richarda Bransona nebo pana Bati, ale jak to tak vypadá, pan Ransdorf je strčí do kapsy všechny.
Jmění, které někdo jiný veleúspěšný střádá celý život, on dokázal nashromáždit během velmi krátké doby.
Není to dávno, ale náš chrabrý komunistický poslanec neměl ani floka. Díky své vile dlužil, kde mohl – a jako čestný komunista by se s věřiteli jistě čestně vyrovnal načas. Od té doby se mu na účtu objevilo skoro 10 miliard korun. Věřím, že stejnou otázku jako já má teď v hlavě mnoho vášnivých straníků a možná i mnoho vášnivých nestraníků. Jak zní ta otázka? Ano – uhodli jste: Kde k těm penězům přišel?
Protože na rozdíl od vrcholných sekretářek nedisponuji informacemi tajných služeb, zkusím se tedy pravdy dopátrat sám.
První věc co mi vytanula na mysli, byla brigádnická činnost. Milý poslanec zajisté mohl po večerech chodit do nějaké továrny vypomáhat našemu hospodářství. Tuto myšlenku jsem ale musel velmi rychle zavrhnout. Ani kdyby brigádničil v představenstvu ČEZu, tolik by mu to nevyneslo.
Druhou možností by mohl být sběr. Dávalo by to o to větší smysl, že výplaty ve sběrnách se již neprovádějí v hotovosti, ale převádějí se na účet. Věřím tomu, že kdyby dovezl do sběrny archív komunistické strany – včetně té zamlčované části – nějaký peníz by to hodilo. Ale až tolik asi také ne. Náš poslanec mohl také sbírat staré železo. Koneckonců to byl možná jeho záměr před nedávnem na východě Ukrajiny. Z nového železa se tam dělalo staré ve velké intenzitě – za velkého přispění jeho přátel ze země, ke včera znamená pořád ještě zítra. Ale pokud vím, tak sběrny na Donbase neměly tolik peněz, aby vyplatily 350 milionů Euro. Navíc nedisponovaly západní měnou ale pouze tou východní – propadající rychlé inflaci.
Ta poslední věta mne vede k myšlence, jestli možná nechtěl jen soudružsky pomoci kamarádům, kteří právě díky nedávnému strmému pádu rublu přicházeli o úspory za několik posledních pětiletek. Možná mu svěřili svoje úspory, aby je uložil v kapitalistické zemi a zabránil jejich znehodnocení. Věřím tomu, že tohle by pan Ransdorf určitě pro své přátele v rámci soudružské pomoci udělal.
Ať tomu bylo jakkoliv (třeba že peníze vydělal sběrem léčivých bylin), tak netušil, jak banální věc mu zlomí vaz. Randsdorf při své ješitnosti při zakládání účtu ve Švýcarsku chtěl jistě udělat dojem na slečnu u přepážky – a tak lehce zalhal o svém věku. Jaký to mělo důsledek, to dnes již ví celá republika.
Z toho plyne poučení. Kdyby se komunističtí poslanci řídili zákony jisker nebo pionýrů, nebo alespoň platnými zákony těch vyspělejších evropských států, pak by lépe mohli nerušeně až do politického důchodu předvádět, že jsou jedni z prostého lidu, že jsou čestní, že slouží lidu a vlasti a že zasluhují hlasy a podporu voličů. Ale že si se zákony nelámou hlavu (koneckonců strana byla za starých časů vždy nadřazena zákonu), teď budou muset žehlit a vysvětlovat dvaceti procentům českého lidu jak to vlastně je. A už se na ten soubor pohádek těším. Tipuji, že ta první bude o velkém imperialistickém spiknutí…
