Možná někteří současní antikomunisté by dokonce snad chtěli trestat občany, za to, že si vůbec dovolili volit komunisty, nebo za to, že lidé dovolují kritizovat současný režim, nebo dokonce za to, že ho srovnávají s bývalým komunistickým režimem, či zakazovat některým lidem tvrdit, že současný režim jim neposkytuje životní záruky a životní podmínky, které jim v některých směrech zajišťoval komunistický režim.
Obdobně se projevil
bloger Ing. Jan Rýznar, který ve svém antikomunistickém článku, bez mého souhlasu zneužil moji fotografii a napsal pod ní svůj text a dokonce mne zamíchal mezi odsuzování zvoleného komunistického funkcionáře z Karlovarského kraje. Trochu mu unikla realita, že v době komunistického režimu jsem byl na proti režimní straně, dokonce stíhán komunistickou policií a nyní jsem především demokrat, který odsuzuje zločiny komunismu, respektuje diskuzi v přijatelných mezích a má i velmi kritický postoj k současnému režimu i kapitalistickému ekonomickému systému. Současný přehnaný antikomunismus považuji za opožděný o 23 let s tím, že může komunistům pouze prospět. Před 23 lety jsem totiž patřil k těm, kteří žádali o tvrdší postih vedení KSČ a STB.
O tom, že komunistický režim
se dopustil v 50 letech zločinů a to zejména popravou Dr. Milady Horákové a spol. a dalších násilností si uvědomuje každý občan i současní komunisté. Fanatismus komunistů, kteří chtěli rychlé revoluční změny dospěl až do okamžiku, kdy se komunisté začali popravovat sami, mezi sebou. O tom, že i v dalších letech někteří fanatičtí komunisté se ve svých úřadech dopouštěli pronásledování občanů v totalitním režimu, není pochyb a občané včetně mne, pozitivně přijali některé ze zákonů o protiprávnosti totalitního komunistického režimu, o době nesvobody i o třetím odboji, především zejména s ohledem na oběti a postižené v komunistického režimu v Československu.
Ustavená komunistická strana KSČM
se za zločiny bývalé KSČ opakovaně omluvila a ve svém programu v nové demokratické formě, navazuje na program reformních komunistů z roku 1968, pod vedením Dubčeka a Smrkovského, kteří se snažili o změnu totalitního systému komunistické moci a o přechod k demokratické společnosti od jara 1968, s podporou naprosté většiny občanů Československa.
V srpnu 1968 byla jejich snaha
o demokratizaci totalitního komunistického režimu ukončena okupací Rudou armádou, kdy tanky najely až na Václavské náměstí, rozstřílely nám Národní museum a vojáci obsadili Československý rozhlas. Odpor občanů proti okupaci byl všeobecný a neskutečně solidární. Teprve tehdy jsme si uvědomili, že jsme hraniční země a že sovětští komunisté nedopustí narušení železné opony uprostřed Evropy. Samozřejmě se jim vůbec nelíbil, stejně jako propagátorům kapitalismu, nějaký demokratický komunistický režim.
O tom, že současná komunistická strana
respektuje demokratický režim a nepřipravuje žádnou formu revolučního násilného převratu režimu, jako v roce 1948 je pochopitelné, protože by neuspěla. V podstatě je to zatím jediná levicová strana na naší politické scéně, která směřuje demokratickou cestou ke kombinaci socialistického a kapitalistického ekonomického systému, tedy k hospodářské součinnosti státních, krajských a obecních podniků se soukromými podniky, podnikateli a živnostníky. Protože neznám detailně jejich program, tak se zatím zdržím kritiky jejich představ. V každém případě komunistická strana se bude muset nadále uvážlivě vyrovnávat s totalitní minulostí.
Za zcela nesmyslné považuji
kladení rovnítka mezi komunismem a nacismem, přestože šlo v obou případech o totalitní režimy. To rovnítko uráží především pamětníky německé nacistické okupace Československa, ty kteří se podíleli na odporu proti německým okupantům, včetně těch, kteří se podíleli na zahraničním odboji a uráží i památku všech zabitých a popravených občanů Československa během okupace a války. To nebyla pouze totalita, ale současně okupace Československa, cizí mocností, německými nacisty. Rozdíl mezi komunismem a nacismem je zásadní především v cílech a v tom, že na totalitní formě komunismu jsme se především podíleli my sami, svojí tolerancí.
Německý totalitní nacismus
prosazoval nadřazenost německé arijské rasy nad všechny národy a šlo mu o celosvětovou nadvládu Německé říše a v neposlední řadě o převýchovu části a vyhnání většiny Čechů na východ.
Komunistický totalitní režim
představoval, jako svůj cíl, idealistickou komunistickou společnost, kde jsou si všichni rovni, ale ve skutečnosti si zachovával svoji totalitní podobu, která přinesla mnohé oběti, perzekuce a pronásledování, přestože nelze popřít hospodářské úspěchy, které nám umožňovaly být na předním místě ve východní Evropě. Zaostávání za západem nám přinášela především železná opona, vyšší náklady na minulou dobu dobrého sociálního a zdravotního zabezpečení, včetně nákladů na rozsáhlou investiční a bytovou výstavbu. Negací byl nárůst zbytečné byrokracie a tím zásadní nedostatek pracovníků ve výrobních oborech, podpora zahraničí, zanedbávání péče o životní prostředí a pod. Neschopnost totalitního komunistického režimu přejít k demokratické formě společnosti, byla tou hlavní příčinou jejího konce v roce 1989, za pomoci protestů studentů. Byl jsem mezi těmi studenty, ale věřím v řízenou manipulaci pomocí STB, která vyplývala z mocenských střetů špiček v KSČ a STB.
Ing. Jan Rýznar
použil k mojí kritice ve svém antikomunistickém článku moje vyjádření v diskuzi pod článkem http://janryznar.blog.idnes.cz/c/309616/KSCM-v-parlamentu-vysmech-demokracii.html kde jsem mimo jiné, reagoval na slova některého z předchozích blogerů směřovaného k Ing. Janu Rýznarovi v tomto znění:
„A proč jste za té těžké totality, jako vnuk kulaka studoval vysokou školu? To jste neměl ani trochu hrdosti ? Proč jste to vše neříkal v hodinách Dějin KSČ a mezinárodního dělnického hnutí a na přednáškách Vědeckého komunismu. “
Já jsem reagoval na předchozí příspěvek v diskuzi a téma článku následně:
„To, že vystudoval za komunistů, jako vnuk kulaka, vám vyčítat nebudu.
Jen vám připomenu, že většina kulaků byla nakonec spokojená, že jim to komunisté sebrali a nastrkali to do družstva. Nemuseli dřít od rána až do večera, včetně sobot a nedělí a to s celou rodinou.
Oddělali si práci v družstvu, nebo jezdili do fabrik a pak si dělali na svých záhumencích. Měli čerstvou zeleninu a vše co si vypěstovali. Když něco potřebovali, tak to dostali od družstva.
Po pravdě se měli lépe, než lidé ve městech. “
V následné diskuzi jsem ještě uvedl:
„Napsal jsem pouze pravdu, že se zemědělcům dařilo lépe, než lidem v městech.
Zapomněl jsem napsat, že si ti šikovní zemědělci ještě pěstovali drůbež, ovce, nebo si vykrmovali prase. Ti líní na to kašlali, protože si dle potřeby koupili prase levně od družstva. Družstevní jídelna byla taky mnohem lepší, než zaměstnanecká ve fabrikách.
Tak nebrečte, jsem totiž taky potomkem kulaka. To co tenhle režim udělal při privatizaci družstev, je ostudné. “
„Byli jsme ve výrobě potravin téměř soběstační. Některé jsme i vyváželi. Teď téměř 50% dovážíme a platíme za ně dráž, než v okolních státech. K tomu nám sem dávají ještě horší kvalitu, než byla za těch komunistů!
Tomu zadluženému bordelu chcete tleskat?“
To stačilo k tomu, aby Ing. Jan Rýznar
ve svém antikomunistickém článku, http://janryznar.blog.idnes.cz/c/310273/Je-mozne-v-CR-beztrestne-znevazovat-komunisticke-zlociny.html bez mého souhlasu zneužil moji fotografii a napsal pod ní svůj text a dokonce mne zamíchal mezi svoje odsuzování zvoleného komunistického funkcionáře z Karlovarského kraje a ještě mne za výše uvedené příspěvky do diskuze obvinil ze znevažování komunistických zločinů.
K mému vyjádření, jako vnuka váženého kulaka z Polabí uvádím.
Odebírání půdy násilím, nebo nátlakem po roce 1948, bylo samozřejmě protiprávní a většina sedláků to nesla těžce, protože šlo o půdu, kterou zdědili po předcích, nebo koupili. Povinné nesplnitelné dodávky je skutečně nutily ke vstupu do družstva. To probíhalo v různých koutech republiky různě a někde se sedláci domluvili a založili družstvo zcela dobrovolně.
Doba šla dál
a neschopní nasazení předsedové ve družstvech byli většinou vyměněni z řad schopných sedláků, bývalých kulaků, kteří skutečně uměli hospodařit na půdě. To přineslo i úspěchy některým družstvům. Do družstev nastupovali pracovat dle zájmu i potomci kulaků. V 70 – 80 letech už většina členů zemědělských družstev byla spokojená se členstvím v družstvu a neměla zájem na vlastní hospodaření. Vůbec by nechtěli dřít od rána do večera, včetně SO a NE na vlastním. Ona ta práce na polích a ve stájích nebyla vůbec lehká. To je ta doba, na kterou jsem poukazoval ve svém příspěvku do diskuze slovy “Většina kulaků byla nakonec spokojená“.
Jak se dnes žije na venkově
by měli řící bývalí družstevníci, ale po rozpadu družstev do různých s.r.o., pochybuji o velké spokojenosti lidí na venkově, ale pokud znám vesničany, tak si umí poradit. Přesto počet soukromě hospodařících rolníků zůstává velmi nízký. Drtivý pokles soběstačnosti a narůstající drahota neukazuje nic dobrého. Vypadá to, že venkov doplatil na politické zásahy, obdobně jako náš průmysl.
Na můj dotaz co Ing. Jan Rýznar
osobně udělal v době totalitního komunismu proti režimu jsem nedostal odpověď. Považuji totiž antikomunismus po 23 letech kapitalismu, jako opožděný a proto zcela zbytečný, který často slouží spíše k osobním a úzkým politickým zájmům s tím, že vyvolává zbytečné rozpory ve společnosti. Vážím si politických vězňů a zejména těch lidí, kteří se nebáli vystupovat proti komunistickému režimu, ale v době totality, kdy riskovali policejní stíhání, vězení a svoji budoucnost.
Totalitní režim
v moderní společnosti už nebude mít šanci. V demokracii má vládnout lid a doufám, že i v naší zemi bude nakonec lid skutečně vládnout. Vážím si totiž všech demokraticky smýšlejících lidí, kteří žijí v této zemi, bez ohledu na politické názory, ale ty rozdíly názorů je potřeba řešit diskuzí, která přinese prospěch všem, nikoliv neuváženým napadáním. Absenci závazných referend na celostátní úrovni považuji za zásadní pohrdání politiků s názory občanů.
Nenutím pana Ing. Jana Rýznara, aby se mně omluvil, ale pokud to učiní uvítám to.
