V Boží blaženosti všichni směřujeme do pekel

                 Ten nadpis by se asi nelíbil netitulovanému profesorovi, panu Vlastimilu Podrackému, rektorovi neexistující vysoké školy, vyučujícího na fakultě Nadčasového humanismu a konzervatismu, spisovateli, publicistovi a politologovi, se kterým v některých názorech nenacházím shodu, ale přesto bych mu rád vyslovil uznání, za jeho vědeckou práci směřující k naprosto nutné reflexi společnosti, tedy k nezbytné k záchraně společnosti před její degradací a absolutní destrukcí.

                  Ten nadpis se nemusí líbit některým z vás,

                  protože ve své zaslepenosti pravo-levého vidění světa, ve své politické zabedněnosti, nabubřelosti, či Bohulibé křesťanské přežranosti, nechápete, že destrukce tzv. vyspělé společnosti již probíhá a že totální destrukce této společnosti se nevyhne vašim dětem, ani jejich dětem.

                  Ten nadpis se nemusí libit těm,

                  kteří pod vlajkou svobody a lidských práv vraždí a likvidují společenstva lidí, či národy, které jsou postaveny na zcela jiných konzervativních hodnotách a těm, kteří vůbec nechápou a nerespektují konzervativní hodnoty ani svých vlastních předků.

                  Ten nadpis se nemusí líbit ani církvím,

                  či jiným spolkům, parazitujícím na nevědomosti, či hlouposti lidí, kteří se nechávají ošálit pozlaceným bohatstvím, které nepochází z darů neexistujícího Boha, ale z církevní zlodějny na jejich vlastní nevědomosti.

                  Ten nadpis se nemusí líbit těm,

                  kteří si libují ve své osobní jedinečnosti, či výjimečnosti, tím i nadřazenosti nad ostatními lidmi, či společností a nechápou, že bez těch ostatních lidí, bez té společnosti, bez sounáležitostí s ní, jsou k ničemu a budou stále více osamoceni, až ztraceni ve vlastní omezenosti a hlouposti.

                  Ten nadpis má především upozornit na vědeckou činnost

                  pana Vlastimila Podradského, jehož poslední článek najdete na Internetu pod názvem „Střet civilizací a naděje konzervatismu.“ Zároveň se omlouvám panu Vlastimilu Podrackému, že jsem s ním nekonzultoval tento můj článek, protože zcela jistě by nesouhlasil nejen s některými mnou uvedenými názory, či s mým hodnocením jeho činnosti a zejména se zveřejněním tohoto článku.  

                  Vědecká činnost pana Vlastimila Podrackého zároveň ukazuje,

                  že veškerá netechnická a neodborná humanitní studia, nevyžadující náročnou odbornou praxi, by měla být otevřeně přístupná komukoliv a v každém věku, zejména s využitím Internetu, nikoliv uzavřená fakultní studia a profesoři by měli, mimo své vědecké činnosti, pracovat především na přípravě kvalitních Internetových přednášek, na přinášení vědeckých poznatku ze zahraničních univerzit a na zkušebních testech tak, aby hodnocení studia kohokoliv, bylo zbaveno osobního vlivu, či pouze touhy po získání titulu a závěrečné práce

                                           by měly být předloženy veřejné kritice i hodnocení.