Ústavní soud – reflexe, nebo repete ?

              Zajistí usnesení Ústavního soudu ČR základní suverénní právní pozici ČR a našich občanů v nové Evropě,

nebo pod tlakem evropské byrokracie a zástupců silných států Evropy, jejichž vliv má být Lisabonskou smlouvou významně posílen, či pod tlakem domácích  tzv. euro-realistů, setrvale prosazujících, co nejrychlejší ratifikaci Lisabonské smlouvy ČR, bez výjimek, včele s ČSSD, TOP 09, Zelenými a Topolánkovou partou, bude rezignovat ?

Rozhodnutí budeme pravděpodobně znát, nezvykle, rychle !

Buď Ustavní soud ČR doporučí,

Presidentu ČR, aby Lisabonskou smlouvu neratifikoval dokud sněmovna a parlament neschválí adekvátní úpravu Ústavy ČR, či přijetí adekvátních zákonů, které by zajistily pro ČR naprosto rovnocennou suverenitu, jako si zajistilo, před ratifikací Lisabonské smlouvy, Německo, jehož ústavní soud svým požadavkem, zajistil přijetí čtyř doprovodných zákonů, zajišťujících Německu potřebný rozsah základní suverenity v rámci EU, po ratifikaci Lisabonské smlouvy a omezil přenos pravomocí na Brusel, bez souhlasu  německého parlamentu, popř. v příslušných oblastech, i bez schválení ústavního soudu atd.,

  nebo  

           bude postupovat, jako ustrašená ústavní instituce postkomunistického člena EU, která se bojí, že místo v centru dění, budeme na periférii EU, že budeme chápání jako problematický člen EU s odůvodněním, že by jiné, než rozhodnutí, že je Lisabonská smlouva v souladu s Ústavou ČR, bylo dalším poškozováním pověsti ČR s tím, že Ústavní soud ČR musí rozhodnout tak, aby Lisabonská smlouva v ĆR, byla na přání evropských byrokratů, ratifikována nejpozději do konce tohoto roku !  

Těžko lze akceptovat skutečnost, že Ústavní soud ČR, při svém původním rozhodnutí, se nezabýval celkovým zhodnocením možného vlivu ratifikace LS, na právní pozici České republiky v Evropě,  na poválečný stav v Evropě a dekrety Presidenta Edwarda Beneše. Nelze ani akceptovat výmluvu na vlastní omezenou ústavní pozici Ústavního soudu ČR, v rámci Ústavy ČR. Nejde pouze o úzké právní vymezení kompetence Ústavního soudu ČR, ale o celkový smysl a účel existence, kterou má Ústavní soud ČR plnit, při posuzování mezinárodních smluvních aktů.

           Rozhodně by neměl akceptovat ratifikaci mezinárodních smluv, které by mohly ohrožovat budoucí pozici a právní postavení republiky a občanů ČR.

       Raději se cítit jako problematický člen EU, který bude trvat na zajištění své základní suverenity, bez ohledu, zda bude na periférii, nebo v centru EU, popř. mimo EU, než se cítit, jako lokaj Bruselské byrokracie, či podřadný členský stát a občan EU !