Parciální vize I. Školství

Žijeme v době nespoutaného rozvoje vědy, zejména výpočetní a komunikační techniky, která umožňuje zcela nový přístup ke vzdělávání a přijímání informací. Naše mládež se mnohem lépe orientuje v přijímání a vyhodnocování informací. Její vyspělost dosahuje mnohem vyššího stupně, oproti minulým generacím. V oblasti školství přesto přetrvávají setrvalé tendence.

 

      To lze přijímat v oblasti základního školství, kde škola z velké části zajišťuje výchovu žáků k zapojení do kolektivu ostatních žáků a kde již dnes, lze využívat nové alternativní metody výuky. Můžeme konstatovat, že při úspěšném ukončení základního vzdělání, dosahují žáci vzdělanostního přehledu, který dříve dosahovali, až na vyšším stupni škol. Společnost potřebuje vzdělané občany, odborníky, řemeslníky, aby dosahovala vyššího hospodářského úspěchu. Proto je ve školství potřeba aplikovat nové přístupy.

V učňovském, středním a vysokém školství, by byly potřebné změny v následujících oblastech:

1.      Digitální přístup

Méně výuky ve školních třídách, větší podíl samostudia. Bude vyšší rozsah zpracovaných digitálních výukových podkladů a programů. Již dnes si může každý vyučující zhotovit záznamy ze své výuky a následně analyzovat kvalitu své výuky. Budoucnost ohodnocení vyučujících by měla být založena na srozumitelnosti, kvalitě a úspěšnosti jejich výuky. Na stejném principu bude v budoucnosti docházet k vyhodnocování celkové výuky na jednotlivých typech škol a k odpovídající regulaci státních příspěvků.

2.      Reálná výuka.

Zásadní změna ve výuce na odpovídajícím stupni vzdělání. Stěžejní bude výsledná schopnost absolventů škol zapojit se do pracovního poměru a zejména schopnost zahájit samostatné podnikání. Úspěšný absolvent by měl být schopen přímé vlastní ekonomické činnosti v absolvovaném oboru. Rozsah praxe během studia by měl odpovídat tomuto požadavku.

3.      Flexibilní výuka

Vývoj společnosti a využívání nových technologií ovlivňuje přetlak, či podtlak v jednotlivých oborech. Bude nezbytná schopnost flexibility u absolventů škol. Schopnost akceptovat vývojové trendy ve společnosti ze strany absolventů jednotlivých škol, by měly školy zajišťovat v součinnosti se školami příbuzných, či odlišných oborů. Rovněž je potřeba, aby absolventi s oborovou specializací byli schopni, bez podstatných problémů přejít k jiné specializaci v oboru.

4.      Samofinancování škol.

Mělo by dojít k zásadní změně funkce a významu škol. Školy se budou postupně měnit na centra praxe, vývoje a experimentálního výzkumu. Studenti budou čerpat teorii a metodiku především v digitální formě mimo školu. Ve školách se zapojí především do praktické realizace teorie a metodiky. Střední a učňovské školy by se měly zaměřit na služby, vývoj a výzkum pro fyzické osoby a menší firmy. Vysoké školy by zaměřily služby, vývoj, výzkum na větší firmy a na řešení státních i mezinárodních zakázek.

5.      Vyšší úroveň vzdělávání

Zcela nezbytné bude nutnost doplnit výuku přímo o praktický výklad expertů firem pracujících na nejnovějších technologiích a zařízeních i o přednášky špičkových vědeckých a firemních pracovníků z celého světa. Důležitou studijní pomůckou se stanou záznamy těchto přednášek a experimentů na digitálních nosičích.

6.      Absolutní přístup

Pro jednotlivé školy bude nezbytné, aby zajistily digitální výukové materiály zahrnující jejich celkovou výuku a digitální zkušební testy sloužící pro dálkové i externí studium. Bude nezbytné zcela otevřít možnost celoživotního vzdělání na všech úrovních pro všechny zájemce ze strany občanů.

7.      Učňovské školství

Učňovské školy se musí dostat na mnohem vyšší stupeň společenského uznání. Nedostatek schopných a kvalifikovaných řemeslníků pociťujeme již dnes. Nezbytné bude rozšíření kvalifikace řemeslníků, aby jejich praxe zahrnovala i příbuzné obory. Přímo zde je výhodná komplexní a flexibilní výuka. Je nutné rozšířit maturitní obory a přednostně umožnit ostatním absolventům učňovských oborů získat maturitní vzdělání dodatečně dálkovým, nebo externím studiem na středních školách. Současný nedostatečný zájem o učňovské školství, ze strany rodičů žáků, je dán právě nedostatečnou možností celoživotního vzdělávání. Řemeslné podnikání  vykazuje široký potenciál pro budoucího uplatnění, včetně vlastního ekonomického a firemního podnikání absolventů.

8.      Jednotná státní maturita.

Je nutné se vrátit k jednotné státní maturitě. Maturita má presentovat určitý stupeň vzdělání občanů. Snaha prosazovat dvoustupňovou, nebo třístupňovou maturitu je nevhodným nesmyslem, který zcela zbytečně dělí studenty a snižuje jejich zájem o získání plnohodnotné maturity. Státní maturity měly být zavedeny mnohem dříve, aby se ve školách, kde není výuka na potřebné úrovni, realizovaly opatření k zlepšení  úrovně výuky. Jejich zavedení by se nemělo odkládat, ale bylo by potřebné provést zkušební roční, nebo dvouroční cyklus s tím, že by získání maturity pro studenty i při nesplnění parametrů státní maturity, zůstalo na doplňujících maturitních zkouškách jednotlivých škol. Tím by se předešlo zbytečným a celkem oprávněným protestům studentů. Zároveň je potřeba přehodnotit postoj k maturitám a v budoucnu vrátit matematiku do povinného předmětu maturit. Státní maturita by měla zahrnovat podstatné znalosti odpovídající, standardní výuce na středních školách, nikoliv špičkové úlohy.

9.      Dálkové a externí vzdělávání.

Plný celoživotní přístup občanů ke vzdělání a rekvalifikaci, kdykoliv a v každém věku. Studenti budou čerpat teorii, metodiku a postupy především z digitálních materiálů. Tato výuka nebude časově omezena a student bude moci studium přerušit, vždy po ukončení školního roku, dle své potřeby. Pokud bude u testů neúspěšný, bude možné školní rok opakovat. Škola bude zajišťovat konzultační dny a dle oboru praktickou výuku a praxi.

10.  Soukromé školství

Nelze nesouhlasit. Každá možnost vzdělávání je vítána. Specifickým problémem je někdy rozpor mezi úrovní a snahou získat co nejvíce studentů, s ohledem na potřebu poplatků k hrazení nákladů školy a vytvoření potřebných finančních rezerv. Soukromé školství by mělo získávat studenty především na speciální obory a tak doplňovat státní školství. Není pozitivní určitý trend likvidace bezplatného středního školství. V každém případě je potřebné, aby vzdělávání zajišťoval přednostně nadále stát a to na nejvyšší úrovni.

Tato parciální vize budoucnosti reforem školství je zcela neúplným subjektivním pohledem a neklade si potřebu být výhradní. Měla by být podnětem pro další diskusi, nejen odborníků.

Lze konstatovat, že starý sedlák uměl řídit svoje statky lépe, než dnešní političtí a ekonomičtí experti, umí řídí náš stát. Nejsme v tom sami. Ani světoví ekonomičtí experti nedokázali včas analyzovat přicházející krizi. Smutné, že ?

Vzdělání je určeno k jeho uplatnění. Pokud chybí schopnost, či možnost ho uplatnit, ztratí se, jako by nebylo.