Podnikání v oblasti filmového byznysu není procházkou, zejména když se tvůrce zaměří na historické příběhy a nikoliv na hollywoodské filmové trháky, postavené často na fantazii, sci-fi, oslavných vojenských tématech, či tragédiích a zločinech, které si přináší často sama současná americká společnost. Oliver Stone není žádná filmová hvězdička, ale zkušený americký dramatik, scénárista, režisér a producent, který prošel Vietnamskou válkou a který s odstupem svého věku, je schopen kritickým nadhledem hodnotit vlastní společnost i světový vývoj. Jeho pohled není ve spektru laických i odborných vrstev americké společnosti zdaleka ojedinělý. Tři oscarové sošky ve vlastnictví Olivera Stone svědčí o tom, že se jedná o mimořádnou a světově uznávanou osobnost americké kinematografie.
Oliver Stone dokázal vyvolat nejen překvapení,
ale přímo zděšení v přes 20 let zatuchlém českém politicko-propagačním opěvování kapitalistické demokracie i s přetrvávající až dementní formou antikomunismu tak, že ČT 24 nakonec nestačila dokončit přenos z jeho brífinku. Přesto ve svém přenosu zaznamenala podstatné části otevřeného a kritického hodnocení vývoje americké společnosti i její snahy o světovou nadvládu. Jako červený hadr na některé politicky natvrdlé novináře, či politology, znělo uznání osobností Che Guevary, který se snažil vdechnout život revoluční etice a Fidela Castra, uznávaných hrdinů Jižní Ameriky. No, holt zůstáváme v zatuchlém, špinavém a zlodějském českém rybníčku s naším švejkovským praporem „ Kam vítr, tam plášť!“
Další pozdvižení vyvolal Oliver Stone
veřejným uznání Edwarda Snowdena za hrdinu, protože se vzepřel americkému systému špehování občanů a ukázal veřejnosti tajemství o sledování lidí, institucí, firem i států po celém světě pomocí uznávaných softwarových firem a to by mělo zajímat všechny, nejen Američany. Edward Snowden se nyní nemá kde skrýt, protože se USA všechny země bojí. Z uvedeného vyplývá, že mnozí Američani už zdaleka nejsou přesvědčeni o demokratičnosti a stabilitě svého vlastního amerického politického režimu i s tím, že dle vyjádření Olivera Stone, ani President Barack Obama zatím nedokázal splnit očekávání svých vlastních voličů a není tím reformním Presidentem, kterého si Američané zvolili. S ohledem na souběžný tlak administrativy USA na zadržení Edwarda Snowdena a související mezinárodní průšvih při zákazu přeletu nad Francií, Španělskem, Itálií a Portugalskem s tím, že President Evo Moráles byl nucen přistát v Rakousku, nás může těšit jen to, že nedržíme v Evropě výše uvedený švejkovský prapor sami a že demence slepé poslušnosti a podřízenosti k USA funguje bezpečně a často déle i u jiných států Evropy.
Oliver Stone není politikem,
ale dramatikem, který vypráví historické příběhy a události. Jeho film „Nevyřčené dějiny,“ ukazuje skutečné dějiny USA za posledních 70 let, ale ty se neučí na školách ani v USA. Zahrnují zasahování USA do vývoje v Řecku a mnoho dalších událostí ve světě, které se dějí v otevřené, či skryté režii USA. USA se považují za dominantní sílu v celém vesmíru. Mají největší armádu na zemi, na mořích, ve vzduchu i kybernetickém prostoru. V Pentagonu se tomu říká celospektrální dominance. Dle Olivera Stone je to příběh země, která ztrácí svou cestu. Před II. Světovou válkou to byla nevinná země a po ní je ochromena strachem o národní bezpečnost a strachem z komunismu. Je to příběh paranoie, po tom, kdy USA ukázaly svoji globální moc svržením atomových bomb na Japonsko, což pohřbilo myšlenku původní poválečné aliance. Američané byli v době studené války vystaveni totálnímu vojenskému vyzbrojování. USA se staly nejvíce vyzbrojenou armádou světa s největším množstvím konvekčních i atomových zbraní. V roce 1989 došlo k pádu železné opony a rozpadu Sovětského svazu a místo toho, aby byl vyhlášen konec studené války a došlo k odzbrojování, tak USA pokračovaly nadále ve zbrojení a staly se vojenskou supervelmocí, která dominuje světu. „Je to nevyvážené i nebezpečné, když máte na světě jednu tyranii, či říši. Svět by byl zdravější, kdyby byl multipolární. Historie učí, že žádná říše nevydrží, ani dominance USA,“ řekl Oliver Stone.
Překvapením pro naše opožděné, či novodobé antikomunisty,
je jistě odhalení Olivera Stone, že heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám,“ nemá komunistický původ, ale americký s tím, že vnitřní politická propaganda v USA byla v době studené války neporovnatelně silnější, než v komunistických zemích. O počtu popravených, či vězněných se nezmínil. Oliver Stone rovněž odsoudil „Okupaci Československa Rudou armádou v roce 1968,“ kdy osobně navštívil Československo. K souhlasu vlády USA s okupací Československa nebyl dotazován. Za mnohem horší a zásadně chybný krok USA považuje nezrušení obranného společenství NATO po skončení studené války a válečné akce NATO v Iráku a Afganistanu pod vedením USA.
Oliver Stone se stal bezkonkurenčním hvězdným překvapením
MFF v Karlových Varech a to hvězdou, která neoslňuje jen vzhledem, ale svojí osobností, zkušeností a historicko-analytickým přehledem. V jeho otevřenosti, nebojácnosti a svobodě vyjadřování se projevují charakteristické vlastnosti občanů, kteří nemají žádný strach stát za tím, co si skutečně myslí s tím, že zcela jistě bude pokračovat v kritice špehovaní občanů i mocenské vojenské politiky USA. Pro naše studenty, alespoň z části odkryl pozadí novodobých světových historických událostí, které ve svých politicko-propagačních upravených učebnicích nenajdou, ale možná pochopí, že svět je úplně jiný, než v těch státem cenzurovaných učebnicích. Oliver Stone předvedl přesně to, co mnoha našim politikům, novinářům, umělcům, vysokoškolákům, tvůrcům a politologům zásadně chybí
a to je odvaha, charakter a čest!
