Spolucestující (Jak milují ženy)

Ten autobus, co odjíždí z Prahy ve dvanáct třicet, bývá téměř vždy poloprázdný. Josef se pohodlně usadil k okénku a otevřel noviny. Pročítal ty úžasné zprávy ze světa naší politiky a zaručeně pravdivé zvěsti o našich celebritách, ale při tom pozoroval nové příchozí. Pochopitelně, že ho chlapi nezajímali tak jako ženské. Jenže v tuhle dobu většinou jezdí samé tety a babky, protože na studentky je to ještě brzy.

Zrovna, když četl poutavou zprávu z parlamentu a na chvíli přestal vnímat vstupní dveře autobusu, ozval se u řidiče zajímavý a mladě znějící hlásek. Zvedl hlavu a skutečně. Byla to děva, tak kolem pětadvaceti, střední, trochu plnější postavy se zajímavě narezlými vlasy. Josef jí sledoval, jak se s taškami prodírá úzkou uličkou. Jejich pohledy se na chvilku setkaly, když se zastavila před Josefovým sedadlem.

Dokonce se mu zdálo, že se tak nějak usmála, když si prohlížel její hrudník vypnutý zasouváním tašky do hořejšího regálu. Měla pěkná, taková objemná prsa, která se dají vždycky pěkně uchopit. Žádné vyhublé kozičky.

Sedla si na sedadlo před Josefa a druhou tašku dala vedle sebe. Nejprve se pohodlně usadila a rukama si prohrábla kouzelné vlasy. Josef poprvé ucítil tu vůni. Z tašky vyndala nejprve plastikovou lahev, aby se napila, a potom vyndala nějakou knížku.

Josef ještě chvíli zíral na ty její vlasy a pak se opět vrátil ke svým novinám. Převracel stránky, ze předu do zadu a od zadu do předu, ale nemohl se začíst ani do jednoho článku. Přemýšlel, co by asi udělal, kdyby si ta kočka sedla vedle něj.

Autobus se rozjel, on složil noviny a opřel se do opěradla. Jeho fantazie mu přinášela nádherný sen o tom, jak ona sedí vedle něj a on jako suverén s ní začne hovořit. Využívá veškeré své rafinovanosti, aby jí přesvědčil o tom, že je dokonalý a že by to s ním bylo úplně jiné než s ostatními. Je to slastný pocit být nejlepší a tak moc nechybí, aby Josef usnul. Konečně jako vždycky, když jede z Prahy autobusem.

Jenže ona zase zajela prsty do vlasů a Josef natáhl po druhé tu nádhernou vůni. Chtěl se na ní ještě jednou podívat a tak se nadzvedl, jakoby si upravoval kalhoty a nahlédl přes sedačku před sebou. Jenom se ujistil, že ty prsa jsou úžasná, ale hlavně, jak se přiblížil obličejem k její hlavě, natáhl naplno ten parfém.

On snad to nebyl ani parfém, ale možná jen lak na vlasy. Pro něj to bylo jedno, protože to bylo neodolatelné. Věděl, že tentokrát neusne, protože cítil splašené hormony. Opřel hlavu o okno a ve štěrbině mezi oknem a sedačkou zahlédl kousek jejího těla. Naklonil se a uviděl něco, co ho vzrušilo. Pod její paží vystupovala jakási nevelká boulička, či faldíček. Nedalo mu moc práce zjistit, že ten faldíček tvoří vlastně pravé prso. Ano, měla je nádherné a pěkně plné. Tak plné, že byly vidět i v zadu.

Ona otočila hlavu a jemu se zdálo, že koutkem očí šilhá do zadu k němu a opět si prohrábla vlasy. Zasáhlo to zase jeho nosní chřípí a on již nemohl odolat. Naklonil se a opřel se předloktím o sedačku před sebou. Nosem se málem zabořil do jejích vlasů. Asi to ucítila, protože se tak nějak nervózně otočila.

„ Promiňte, ale vám nádherně voní vlasy. Když by vám to nevadilo, budu vás chvilku očichávat,“ řekl polohlasem na svoji obhajobu.

„ Nevadilo,“ řekla se sotva znatelným úsměvem a vnořila oči do knížky. Byl to pro něj jakýsi popud.

„ Nikdy jsem necítil nic tak kouzelného,“ pokračoval a pak po chvilce ticha dodal: „ máte nádherné vlasy:“

„ Opravdu?,“ otočila se na něj, „ proč myslíte?“

„ To nevím, ale mohu vám něco říct?“ A když mlčky přikývla, pokračoval: „ Ta barva a ta vůně… víte…. vzrušuje mě to… a nevím jestli … jestli se ovládnu….“

„ To asi budete muset, tady v autobuse.“ Řekla to tonem, který mu zněl jako smutné konstatování, že se nic jiného v autobuse nedá dělat. S tím se ale Josef nemohl smířit.

„ Víte, já jsem si vás všiml, hned jak jste nastoupila, ale to jsem ještě necítil ty vaše nádherné vlasy…“

„ Já vím,“ přerušila ho, „ všimla jsem si vás, když jsem dávala tašku nahoru.“

„ No přeci pěknou ženskou si musí člověk prohlédnout, prostě mě přitahujete, ale za to mohou ty vaše vlasy,“ a ponořil nos do jejího účesu. Nebránila se. Naopak, zvedla oči od stránky knihy a zaklonila hlavu. Políbil jí do rezavé vůně. Nebránila se.

„ Já se vážně asi neovládnu,“ zašeptal tiše a lehce jí prsty levé ruky pohladil po vlasech. Ne že nebyla proti, ale zcela jasně se jí to líbilo. Jen se nenápadně podívala kolem sebe. Přes uličku nikdo neseděl ani proti ní, ani proti Josefovi.

Josef se skutečně nemohl ubránit pokušení jít si sednout vedle ní, ale připadalo mu to moc drzé. Tak ho napadlo zkusit se jí dotknout pravou rukou škvírou mezi sedadlem a oknem. Opatrně jí prostrčil a prsty nahmatal její paži a také ten vzrušující faldík jejího pravého prsa. Čekal na její reakci, ale ne dlouho, protože hned v zápětí ucítil, jak se její paže mírně zvedá a dělá jeho prstům volnou cestu.

Otočil se, aby se ujistil, že i za ním nikdo nesedí. A seděl. Kruci – dříve ho to nenapadlo. Znova se otočil. Byl to nějaký děda s hlavou zakloněnou a otevřenou hubou, z které bylo slyšet spokojené oddechování. Věděl, že tenhle spoj je rychlíkový a tak má dost času než zastaví na první stanici.

Jeho prsty nečekaly na nic a bylo by jim určitě jedno, i kdyby je někdo pozoroval. Prodraly se dál a odborným šátráním se ujistily, že onen fald je skutečně kozinka a ne nějaký tukový polštář přiškrcený podprsenkou. Ano, měla jí. Nahmatal jí a zase chvíli počkal.

Snad si myslela, že se nemůže dál dostat a tak se trochu naklonila. Prsty se nenechaly pobízet a hned nahmataly ten úžasný, plný a tuhý melounek, aby ho jeho dlaň mohla v příštím okamžiku pohladit a sevřít. I přes prádlo ucítil bujarost bradavky a hned se snažil jí prsty sevřít.

Josef se najednou vyděsil, protože ho uchopila za ruku šátralku a sundávala si jí ze svého prsa. Ale brzy pochopil. Zavedla si jí k pasu a tam jí strčila pod svetřík. Bylo to jasné. Nic už nemohlo bránit tomu, aby si k ní nepřisedl, jenže jemu se tahle hra nějak zalíbila. Snad to bylo to tajemno, snad to napětí, jestli to přeci jenom nemůže nikdo vidět. Prostě ho to vzrušovalo daleko víc, než kdyby seděl vedle ní.

A ona na tom byla patrně stejně, protože najednou změnila svůj posed. Posunula se blíž k oknu a ještě se celá natočila. Pochopil, ale přesto si ještě chvilku vychutnával hladkost kozičky, ještě si chvilku pohrával s bradavkou, i když kraj podprsenky škrtil jeho prsty. Teprve potom opustil tuto oblast a pomalu se začal věnovat nabídnutému.

A nabídnuto mu to bylo opravdu parádně, protože jakmile jeho ruka sjela k pasu, zjistil bez problémů, že kalhoty jsou již rozepnuty. Dalo mu dost práce a musel se celý naklonit, ale nakonec se podařilo zasunout ruku za gumičku kalhotek a vyhledat další kousek hedvábné kůže. Byla úplně vyholená, takže jeho prsty bez možnosti záchrany se okamžitě propadly do hlubiny

šílenství. Masíroval jí ten kousek tělesné rozkoše, až mu ruka přiškrcená sedadlem zemdlévala.

Ještě stačila přitáhnout k sobě tašku, co měla vedle, pak prudce zvrátila hlavu a zakousla se do dlaně své levé ruky, zatímco pravou si přidržovala ruku - vetřelce. Josefovi tak nezbývalo nic jiného, než zaměstnat také druhou ruku. Musel přeci také sám sobě ulevit, aby se z toho nakonec nezbláznil.

Když byla hotova, kousala se silně do dlaně a prudce oddychovala ( normálně by asi musela pěkně křičet ) a celé její tělo pulsovalo v jakýchsi vlnovkách. Když se interval pulsů zmírnil, vystrčila jeho ruku z rozkroku a pomohla jí najít cestu zpět. Upravila si kalhoty, podprsenku i svetřík.  Narovnala se, rukama urovnala vlasy a natočila se k zápasícímu Josefovi. „ Děkuji,“ řekla tiše a rozevřela opět svoji knihu. Chudák Josef byl zrovna na hranici vědění a bezvědomí, takže nebyl schopen vnímat její spokojenost a vděčnost. Než se stačil zcela probrat, byly v místě první zastávky a autobus začínal brzdit. Vstala, trochu se ještě upravila, aniž by se na Josefa podívala. Ten vyskočil ještě s porozepnutými kalhotami a úslužně jí sundal tašku.

Opět jen poděkovala a jen letmo o něj zavadila svým pohledem. Vzala tašku a šla ke dveřím, ale nedalo jí to a tak se konečně na něj podívala a zase tak tiše řekla: „Nashledanou někdy příště, bylo to hezké.“

„ Budu snad jezdit každý den,“ byla jeho odpověď, protože ho nic inteligentnějšího nenapadlo. Autobus zastavil, dveře se otevřely a ona opět bez pohledu rozloučení vystoupila. Otočil hlavu a přitiskl jí na sklo, aby jí ještě spatřil. Viděl její krásnou postavu, jak odchází od autobusu, ale hned vzápětí svůj pohled stočil jinam. Stál tam totiž člověk, mladý elegán, od prvního pohledu

namyšlený jako počítačový expert a ona se mu hned vrhla kolem krku.

Josef se cítil podvedený, ale jen chvilku, protože pak ho napadlo, že ten floutek asi v posteli za moc nestojí a tak jeho milá přivítala příležitost jak se aspoň jednou dopracovat k orgasmu.  Byl spokojený, protože pomohl dobré věci. 

ukázka z mé knihy Jak milují ženy (vydané pod pseudonymem), nakl. Petrklíč 2012