S tváří zbrocenou potem a myslí plnou ideálů stoupal po chladných železných schodech vedoucích do investorského doupěte. Měl nápad. A dnes měl přijít den, kdy jej sakra zužitkuje. Den D.
„Jmenuji se Jiří Věříš a jsem z Hradce Králové,“ začal nervózně, „a rád bych vám představil svůj nápad, který jsem nazval Jídelní příbor pro jednu ruku.“
Nástroj, který investorům představuje, je jakýmsi sjednocením vidličky a nože v jeden artefakt. Patentováno v ČR. Připraveno na sériovou výrobu. Pak přichází nabídka. „Nabízím 7% podíl ve společnosti výměnou za 300 000 Kč.“
Tomiovi velmi rychle dochází, která bije. Člověk, přicházející s podobnou nabídkou je buď velmi zdatným podnikatelem s velmi jasnou představu o existující poptávce, tržním potenciálu, finančních projekcích a návratnosti investice nebo … má prostě jen ten nápad. A skutečně! Záhy začíná být patrné, že právě tohle je tento případ.
Od Ondřeje Bartoše a Marty Novákové nakonec dostává nabídku na 300 000 Kč za 50% podíl ve společnosti s podmínkou, že nástroj musí být patentovatelný v USA a Evropské Unii. Vzhledem k očividným manažerským a podnikatelským neznalostem pana Jiřího je to nabídka z říše snů. Váhá a nakonec přijímá. Konec prvního dějství.
O nějakou dobu později se na tomto blogovacím serveru objevuje jeho příspěvek, či spíše nářek nad nespravedlivostí světa, investorů a charakteru celého pořadu. Ukázalo se totiž, že podobný produkt se na americkém trhu již delší dobu vyskytuje, je zavedený a má nezbytnou legální ochranu. Vstupovat na trh s novým produktem a konkurovat silnému hráči znamená vysoké vstupní kapitálové nároky. 300 000 Kč ve Státech vypláznete za nějakých 20 hodin právních konzultací. Investoři logicky upouštějí od své nabídky, jež nakonec byla možností vstupu na americký trh podmíněna.
Pan Jiří to však vidí jinak. Má pocit křivdy. Vždyť byl přece v televizní soutěži a vyhrál! Podvod, podvod! Vše není jak v televizi vypadá! Dobře si přečtěte malá písmenka ve smlouvě! Tento pořad neslouží k tomu, aby pomáhal začínajícím podnikatelům, ale jen k obohacení investorů! Čím mi to pomohlo, co mám teď dělat?
Zde nabízím svůj pohled. Hlavní těžiště mého VŠ vzdělání je v managementu, samostatném podnikání a marketingu. Na téma rozvoje podnikání jsem přečetl kvanta literatury a absolvoval spoustu seminářů. Rovněž jsem od komerčních investorů již sám (resp. s partnery) získával financování na několik projektů. Podmínky jsou různé, tak jak jsou různí lidé, jejich socioekonomický status a podnikatelská kultura v dané zemi, některé společné proměnné nicméně platí.
Předně, jak říká Guy Kawasaki, americký venture kapitalista a guru v oblasti business start-upů – pokud máte jen nápad, nemáte nic. Vymýšlet nápady je jednoduché. Co je skutečně těžké je být schopen nápad efektivně realizovat.
Nápad pro své současné podnikatelské úsilí jsem rozvinul během dne. Dát se dohromady s partou schopných lidí, realizovat průzkum trhu a sestavit detailní byznys plán, metodologické koncepty a marketingovou strategii trvalo měsíce. Měsíce full-timové práce bez nároků na mzdu. Osobně bych před tímto krokem investora nikdy neoslovil. Investoři nemají rádi nepřipravené podnikatele a těžko jim to můžeme brát za zlé, když investují své vlastní peníze.
Pan Jiří měl jen ten nápad. Nápad, který měl už někdo před ním… a místo aby pokrčil rameny a šel dál se vztyčenou hlavou, vztekle kope nohama a šíří nesmysly.
Pomáhat začínajícím podnikatelům neznamená dávat peníze na nerealistické projekty s minimální šancí na úspěch. Investor přijde o prachy a podnikatel skončí na dlažbě. Užitek z toho nemá ani jedna strana. Rozumný projekt naopak každý investor rád podpoří. Dobře zhodnotí své peníze a podnikatel si výměnou za nižší podíl a kapitálovou sílu zajistí dobré živobytí. WIN-WIN.
To, co předvedl pan Jiří, do této kategorie nespadalo a svým následovným chováním pouze dokázal, že do tohoto světa nepatří a těžko v něm může uspět. Byznys je o racionalitě, nikoliv o emocích.
