Dnes vstupuje do kin další film stvořený ženami pro ženy. Jedno je jisté. Do kina na něj nepůjdu. Ani s manželkou a už vůbec ne sám. Vzpomenete si, kdy jste naposledy viděli nějakou českou romantickou nebo vztahovou komedii, která
se vám líbila?
Tento můj dnešní příspěvek není namířen proti ženám. Naopak. Já mám ženy rád, ale na druhou stranu se mi protiví feministky a zlatokopky. Obdivuji však ženy, které něco dokázaly. Například míti dlouhodobě funkční rodinu, milujícího manžela, milující děti a dobré srdce.
Obdivuji ženy, které dosáhly úspěchů v zaměstnání, v podnikání, na poli vědy, v politice a v neposlední řadě třeba i ve sportu. Konec konců české ženy jsou v tomto směru úspěšnější než muži. Mám rád ženy jako zpěvačky, muzikantky, herečky, spisovatelky, režisérky atd. Určitě jsem na některé zapomněl. Jaké ženy ale rád nemám tady specifikovat nebudu, protože by hrozilo, že příspěvek nebude v souladu s kodexem blogera, a psal bych tudíž do šuplíku...
Co se týče kinematografie mám nakoukáno hodně. Miluji filmy i seriály. Staré i nové. Nepatřím však mezi permanentní stěžovatele, že v dnešní době se už kvalitní filmy netočí a že dříve bylo všechno lepší. Ne nebylo.
Nicméně co se týče těch českých filmů konkrétně romantických vztahovek je to velká bída. Dá mi hodně práce, abych si vzpomněl na nějakou nadprůměrnou věc, která se mne nějak víc emočně dotkla a která by byla nezapomenutelná.
Těch zahraničních je spousta. Namátkou na první dobrou Pretty woman, Love actually, Zápisník jedné lásky, Forrest Gump, ale ty naše novodobé mne nikdy moc nezaujaly. Výjimky potvrzují pravidlo a opakovaně se bavím třeba u komedie Teorie tygra. Jo a naposledy jsem se výborně bavil u komedie Vyšehrad: Fylm. To ale není typický romantický film. A už vůbec ne pro ženy.
Co se týče filmových seriálů, tady mi ta československá tvorba přijde mnohem zajímavější i kvalitnější.Nedávno jsem dokoukal seriál Metoda Markovič: Hojer a teď s manželkou sledujeme Sedm schodů k moci. Oba dva mohu vřele doporučit.
PS Holky já mám všechny rád
