Celoplošná karanténa vyvolaná koronavirovou "pandemií" zdraví Čechů příliš neprospěla. Asi dvě pětiny z nich během nouzového stavu přibraly, každý dvacátý dokonce o více než 5 kilogramů.
V dnešní době je velmi obtížné rozlišit co je pravda, co je lež, co je realita a co jsou jen konspirativní teorie. A mezi tím je spousta statistických informací o jejichž praktickém využití v běžném životě se dá úspěšně pochybovat. Co se týče statistiky líbí se mi definice, že "statistika je přesným součtem nepřesných čísel". Ale já se dnes nechci zabývat čísly v souvislosti s koronavirovou epidemií. Mimochodem jsem toho názoru, že tady v Česku žádná nebyla a není, i když denně slyšíme a čteme jaká hrůza ta koronavirová pandemie je. Mé názory a postoje šly vždycinky tak trochu proti proudu. Někdy více, někdy méně.
Z průzkumu agentury STEM/MARK, který zpracovala pro Českou obec sokolskou, vyplývá, že Češi v karanténě tloustli. Lidé, kteří nesportovali tak často, během nouzového stavu svůj pohyb ještě více omezili. Cca 41 procent respondentů v průběhu nouzového stavu přibralo, 5% přibralo víc než 5 kg. Na stejné váze zůstalo 44% lidí a 15% lidí prý zhublo.
K dnešnímu dni se mi povedlo zhubnout 3kg. V době vyhlášení "stanného práva" jsem radikálně omezil chození mezi lidi především proto, že roušky bytostně nesnáším. A tak jsem začal hodně chodit na dlouhé procházky do přírody, kde jsem narazil maximálně na nějakou tu srnku a pár spřízněných duší. Za měsíc březen jsem měl denní průměr 8456 kroků.Jenže pak přišlo "rozvolnění" a já se těšil, že budu moci vyrazit i na golf. Bohužel na Velký pátek jsem ušel pouhých šest jamek. Při odpalu na sedmé jamce jsem byl tak nešikovný, že jsem si utrhl meniskus a přední křížový vaz. A nevypadalo to se mnou dobře. Hlavou se mi honily černé myšlenky, že sezóna pro mne skončila a chtě nechtě jsem musel být doma. S vyhozeným kolenem člověk se člověk za pomoci francouzských holí dostane tak maximálně na WC. Nicméně měl jsem štěstí, že jsem se na operaci dostal "už" 14 dní po úrazu. Po laparoskopickém zákroku v centru jednodenní chirurgie v Hradci Králové jsem po dvou dnech odhodil berle a začal nohu pomalu zatěžovat. Dubnový průměr denních kroků jsem měl 4017 kroků. Nicméně v květnu má zvýšená pohybová aktivita přinesla své ovoce. K chůzi jsem přidal i kolo a vrátil jsem se už i na golfová hřiště. 11.5. jsem ušel 16559 kroků, 17.5. 18949 kroků a včera 18012 kroků. Co se týče stravovacích návyků tak v tomto směru se nehodlám nijak na stará kolena omezovat a i nadále jím a piju co mi chutná. Jen se snažím místo dvou piv dát denně jen jedno, ale místo piva si dávám víno takže asi nula od nuly pojde. Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, ale život důchodce se mi líbí i navzdory koronavirové hysterii. Víc než korona mne ale trápilo koleno. To už je v cajku takže všechno zlé je k něčemu dobré. Mám opravený meniskus, ale na plastiku vazu už jsem prý starý takže mi nezbývá nic jiného než si na golf a na lyže vzít kolenní ortézu. To ale není žádné omezení. Víc mi vadí ty povinné roušky...
Nezbývá než doufat, že i s tou koronou se už brzy přestane blbnout. Nicméně následky všech souvisejích opatření s covid-19 budou mít dlouhodobé negativní dopady na každého z nás mne nevyjímaje.
