Většina obyvatel je už asi rozhodnuta, jestli volit půjde nebo nepůjde. Většina voličů ví, koho volit nebude. Jenom ale necelá polovina pravděpodobných voličů ví, koho volit bude. Takže těžko říct jak to nakonec celé dopadne.
Mnoho z mých známých si zoufá, že nemají koho volit, že z toho, co se nabízí, vybrat nelze. Abych řekl pravdu, občas se mi hlavou honí podobné myšlenky, přestože letos tu máme rekordní počet kandidátů. Konkrétně je to 7538 lidí v jednatřiceti stranách a hnutích, co se chtějí stát poslancem nebo poslankyní.
Průzkumy veřejného mínění, které beru s velkou rezervou, se shodují v jednom. Určitě vyhraje Babiš, ale je otázkou jestli jeho volební zisk bude 30% nebo 25% a kolik stran a hnutí se vůbec dostane přes magickou pětiprocentní hranici.
Co se týče mne vím, že najít ideální stranu je utopie. Není to možné, nikdy to nebylo a nikdy nebude. Důvod je prostý. Strany jsou tvořeny lidmi a nelze najít člověka bez chyb a špatných vlastností. Někdo jich má víc a někdo méně.
Často slýchávám, že "Nebudu volit menší zlo, protože zlo je zlo. To raději k volbám nepůjdu". Já si to ovšem nemyslím a volit půjdu. A budu volit to menší zlo, které může být třeba i docela velké. Nicméně nevolit není řešení, protože neodevzdaný hlas se přepočítá na všechny strany, které se do Poslanecké sněmovny nakonec dostanou.
A kdo tedy letos ode mne hlas nakonec dostane? Už jsem se rozhodl. Bude to ta strana, která bude mít v programu to, co je pro mne v současnosti potažmo v budoucnosti prioritou číslo jedna.
