Tyto řádky se asi nebudou líbit pravdoláskařům (množina lidí, kteří milují Václava Havla). Naopak spolehlivě pobaví zbytek světa
Toto zamyšlení píši z nedostatku volného času čtyři dny poté, co Itálie získala zaslouženě titul mistrů Evropy, když ve finále na penalty porazila ve Wembley Anglii. Nevím jak vy milí čtenáři, ale já rád ve volném čase poslouchám sportovní podcasty Angličan, iSport podcast, Fokus podcast ČT sport a Kudy běží zajíc.
Je hodně lidí, kterým je fotbal šumafuk, a nejsou to jenom ženy. To i moje manželka ví o fotbale mnohem víc než Havel se Špačkem.
V nedávném podcastu Angličan měl Jiří Hošek jako hosta prezidentova tiskového mluvčího Ladislava Špačka, který nám prozradil, že Václav Havel byl na fotbale pouze jednou v životě. Shodou okolností to bylo taky ve Wembley. Jednalo se o finále mezi Českou republikou a Německem v roce 1996. O tom, jaký byl Havel mimoň svědčí mimo jiné i to, že když Havel viděl, že vybíhají kluci zprava, tak začal vstávat a volat: Do toho, do toho! Horší ale bylo, že když se po přestávce vrátili z VIP salónku, tak kluci vyběhli zprava a Havel se znovu postavil a volal: Do toho! Jenže on absolutně netušil, že fandí Němcům. Nikdo mu totiž neřekl, že si mužstva o poločase vyměnila strany. Navíc Havel neznal ani jednoho našeho reprezentanta a o Patrikovi Bergerovi si myslel, že je to Němec. Na otázku novinářů: "Co jste říkal tomu gólu Patrika Bergera?" odpověděl: "To se nemělo stát..."
Že byl Havel sportovní analfabet, by mi ani tak moc nevadilo, ale on toho podělal mnohem víc, a možná už nastal čas změnit název pražského letiště. Co by se vám líbilo víc?
