Pravda je jako poezie a většině lidí je poezie šumafuk

Byly doby, kdy jsem zejména na Bigblogeru publikoval pravidelně. Tady na iDnesu už píši jen sporadicky, ale vždy jsem se snažil psát podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Nicméně je pravda, že některé blogy bych asi dnes nenapsal nebo myšlenky v nich obsažené bych formuloval trošku jinak. Nikdy jsem ale nenapsal úmyslnou lež.

S pravdou je to složité. Řešil ji svého času i Pilát v souvislosti s Ježíšem. Pilát se ptal jako každý člověk, který buď hledá pravdu a nebo naopak jako člověk, který se chce vykroutit. V Bibli je podrobně popsán Pilátův vnitřní zápas a jeho určitá nejistota. Pilátovi je zcela jasné, že jeho rozhodnutí nebude jen ve sféře idejí, ale že bude mít dopad do jeho života – přinejmenším na jeho popularitu, tedy pokud se rozhodne podle jím poznané pravdy, která zní: „Nevinný“. Jakýsi vnitřní instinkt Pilátovi jasně napovídal, že Ježíš asi nebude jen obyčejný smrtelník.

Pilát tedy procházel určitým hledáním, ale nakonec končí opět jen otázkou, která je ale pouze úhybným manévrem: "Co je pravda?" Pravda je určitě shoda tvrzení se skutečností. Ale nejen tvrzení, ale i myšlení a skutků.  

Už starý Aristoteles tvrdil, že "Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není." 

Osobně si myslím,že člověk se musí hodně snažit, musí pracovat a namáhat se, aby se vůbec pravdy dobral. Máme tedy každý svou zodpovědnost a povinnost pravdu hledat. George Orwell kdysi řekl, že jsou situace, kdy hlavní povinností inteligentních lidí je opakovat samozřejmé pravdy. Naopak Joseph Goebbels propagoval myšlenku že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Který hlas převáží? To záleží na každém z nás.