i když často neslušným způsobem. A nemusí jít nutně o tu nejvyšší. politiku. Je dobré býti bidelníkem i na komunální potažmo krajské úrovni. Je třeba ale zvolit tu správnou partaj a být na takovém místě kandidátky, která zaručí
vstup mezi vyvolené.
Jistě jsou mnozí, kteří jsou motivováni ušlechtilými motivy, ale ti většinou kandidují za subjekty, které se nedostanou přes 5%. Taky jsem mezi ně svého času patřil, ale teď už mám úplně jiné priority a ambice.
Málokdo je v dnešní době spokojen s tím co má a to je podle mne kámen úrazu. Koukáme sousedovi přes plot a závidíme, že ten či onen se má líp než se mám já potažmo moje rodina. A nejde jenom o sousedy v naší ulici nebo paneláku, ale co třeba ti Rakušáci nebo Němci? Proč mají všechno lepší než máme my? I tu trávu tam mají zelenější. OK nespokojenost se současným stavem byla vždy hnací silou pokroku, ale obávám se, že současná nespokojenost mnohých nejenom tady v Česku ale potažmo po celém světě je spíš destruktivní než konstruktivní.
Za socialismu se bojovalo s mezinárodním imperialismem, s CIA, se spiknutím domácí a zahraniční reakce, posilované miliony z Washingtonu, Londýna a Paříže. V liberální demokracii se ale rovněž bojuje s temnými silami utvářenými po staletí. S patriarchátem, s nadřazeností bělochů, s rasismem, s nacionalismem a s dalšími ohavnostmi...
Aktivní bojovníci politické korektnosti se sice považují za Davida, který bojuje s Goliášem nicméně pravý opak je pravdou. Tohle už je dávno mainstream a kdo se proti němu postaví, je okamžitě v nemilosti.
Neoddiskutovatelným faktem je skutečnost, že hlavní evropský proud se dnes zřetelně ubírá levým a ne pravým směrem. Levice hlavního proudu se sice trochu posunula doprava, ale posun pravice vlevo je obrovský. V EU panuje levice už dlouho a žádné posuny doprava se čekat nedají. V USA se zatím tvrdě bojuje a uvidíme jak dopadnou listopadové volby. A i když se mi to neříká lehce, nedivil bych se, když zvítězí levičáci.
Vím, že pojmy pravice a levice jsou zastaralé ale pro zjednodušení se stále ještě používají i když třeba taková SPD Tomio Okamury o sobě tvrdí, že jsou pravostředovou stranou, nicméně jejich rétorika je vyloženě levicová. Já osobně tady v Česku žádnou pravicovou stranu nevidím.
Jak dopadnou volby v USA si netroufám tipovat, ale klidně se vsadím, že levičáci budou mít navrch. Rád bych se mýlil, avšak Trumpovy vyhlídky nevidím moc růžově. To u nás doma je situace diametrálně odlišná. Tady je vítěz příštích voleb jasný. Babiš dostane přes třicet procent a bude se jenom rozhodovat o tom, kdo s ním bude v koalici.
Jak jsem psal v úvodu, ne každý vstupuje do politiky, aby zbohatl. Trump to určitě neměl zapotřebí a ani u Babiše nejsou peníze tou hlavní motivací. Ten už je taky dávno za vodou. Můj názor na Andreje je veřejně znám, ale jsem realista nikoli snílek. Opozice podle mne nemá šanci ho porazit. Dělá to dobře v tom smyslu, že slíbí všechno všem a lidi mu to baští. A politický marketing má zvládnutý dokonale. Například po tiskovce Babiše a Pompea jsem nevěřil svým očím, jak se v přímém přenosu ve zprávách na Nově zachoval. Pompeo prostě řekl co říct musel (ostatně volby se blíží) a Babiš se zachoval podobně. Takže taková malá bouře ve sklenici vody, ale kdo ty Dukovany dostaví, ví jen Bůh.
Peníze jsou vždycky až na prvním místě.
