Berlin, Tokio, Rio, Nairobi, Helsinki, Oslo, Moskva, Denver. Asi neuhodnete co mají tato města společného pokud jste neviděli ani jednu řadu ze španělského seriálu La Casa de Papel. Že budu někdy fandit padouchům, to by mne ani ve
snu nenapadlo. V posledních dnech se rozvířila diskuze jestli byl generál Ludvík Svoboda svého času prezident Československa hrdina nebo zrádce, ale to nechám jiným, protože já se chci s vámi podělit o naprosto výjimečný filmový zážitek. Pokud jste to neviděli troufám si říct, že většině z vás se to bude líbit.
Dostal jsem se k tomu víceméně náhodou, když jsem na facebooku zaregistroval, že manžel mé neteře dokončil sledování první řady seriálu o němž jsem ani nevěděl, že existuje. Tedy alespoň podle originálního názvu. Na Netflixu je totiž uveden pod názvem Papírový dům.
V seriálu konkrétně v jeho prvních dvou sériích jde o dokonalou loupež, při které víceméně celou dobu fandíte lupičům a doufáte že nakonec právo a spravedlnost nezvítězí. Skvělý scénář, výborné herecké výkony, kamera, režie i perfektní soundtrack. Prostě pohádka, která nemá chybu, a kterou bych zrovna od Španělů nečekal. Viděl jsem stovky filmů a seriálů, ale tohle je naprostá špička. A v tuto chvíli vůbec nejsem schopen říct, který seriál se mi kdy líbil víc.
Popisovat děj tady nebudu, to se musí vidět. Ale varuji vás. Jde o hodně návykovou záležitost. Když skončí jeden díl, budete dělat všechno možné i nemožné, abyste viděli další pokud možno co nejdříve.
Seriál je sice od začátku do konce fikce, která s realitou nemá nic moc společného, ale člověka při jeho sledování napadají různé myšlenky. Co by bylo kdyby... Je morálně omluvitelné okrást Evropskou centrální banku potažmo některou z jejích poboček když...? A byli Jánošík nebo Robin Hood hrdinové nebo padouši? Zajímavé téma k diskuzi neníliž pravda
