a protože venku je počasí, že by psa nevyhnal, pustil jsem si ze záznamu "20 let Olympiku" , který nedávno uvedla ČT art ku příležitosti 70. výročí České televize. Tam jsem tehdy v Lucerně nebyl, ale zúčastnil jsem se jejich
koncertu ku příležitosti 25. výročí jejich existence skupiny. Tehdy tvrdili, že už to bude jejich poslední a že končí. Osobně jsem rád, že si to rozmysleli a že to nezabalili, i když někteří z členů kapely už mezi námi nejsou.
Tyto řádky píši ještě během sledování koncerního záznamu. Z tehdejší sestavy Petr Janda, Milan Broum, Mirek Berka a Petr Hejduk zůstali už jen první dva, ale Olympic jede pořád dál. Nejen po dvaceti, po pětadvaceti, padesáti a dokonce i po šedesáti letech.
Padá na mne velká nostalgie, když poslouchám tehdejší sestavu Olympiku, ale jsou i jiné skupiny, zpěváci a zpěvačky, které rád poslouchám.
Olympic však byla moje srdeční záležitost v českých luzích a hájích podobně jako Rolling Stones ve světě. Myslím, že obě kapely vznikly cca ve stejném roce a obě kapely ještě pořád hrají a dělají to, co mají rády. A hlavně dělají radost posluchačům všech věkových kategorií.
Když tak poslouchám písničky svého mládí a vidím Lucernu naplněnou k prasknutí, vrací se mi spousta vzpomínek z tehdejší doby, kdy nebylo všechno zas tak špatně.
Nicméně "čo bolo, to bolo" a dost bylo nostalgie. Nechci zabředávat do vzpomínek, kdy jsme tu měli vládu jedné strany a v československé fotbalové lize byl protěžován klub jménem Sparta.
Jsem rád, že jsem se dožil doby, kdy tu už nevládnou komunisté a kdy Sparta už nemá na růžích ustláno. Bez ohledu na to, jak dopadne dnešní večerní derby na Letné, jsem rád, čeho všeho jsem se v souvislostí s úspěchy fotbalové Slavie dožil, a věřím, že mi sešívaní budou dělat radost i nadále.
SKS FOREVER
