Do prvomájového průvodu už díky Bohu povinně nemusíme, ale co v poslední době povinně musíme mi pomalu ale jistě leze krkem...
Už delší dobu mi zatéká do garáže a tak jsem se rozhodl, že je nejvyšší čas na opravu potažmo pro novou střechu. Sehnat v dnešní době kvalitního řemeslníka ovšem není vůbec jednoduché.A vůbec to nesouvisí s koronou.
A tak, když soused loni stavěl novou garáž, šel jsem se zeptat, kdo mu bude dělat střechu. Pak jsem si počkal, když hoši byli v akci, a dal jsem s nimi řeč. Domluvili jsme se, že až se oteplí, že se mi ozvou. Což se taky tento týden stalo a domluvili jsme se, že na to vlítnou v pátek 1. května, že by prý oslavili Svátek práce pracovně. Tedy jestli mi to nebude vadit. A proč by mělo, že?
Kvůli koronavirovým opatřením stejně člověk skoro nikam nemůže a navíc jsem po operaci menisku, takže stejně nikam daleko nedojdu. No a kdy budu zase skákat přes kaluže taky nevím. Dřive, než mi vyndají stehy z kolena, to určitě nebude. Sousedovi garáž už stojí a střechu na ní má pěknou, takže věřím, že to dobře dopadne i v mém případě podobně jako ta operace kolene.
Když hoši v rouškách měřili vše potřebné a diskutovali jsme co a jak, přišlo mi slušné zeptat se jak se jim v koronavirové době vede. Odpověď šéfa firmy mne překvapila. Prý můžu být rád, že jsme se domluvili už v prosinci, protože teď už žádné zakázky pro letošek neberou. Jsou prý plně vytíženi a nikdy na tom nebyli tak dobře jako letos. Což jim samozřejmě přeji. Většina OSVČ ale na tom není nyní vůbec dobře, nicméně šikovní řemeslníci se určitě nemusí budoucnosti obávat.
