Bože, jak hluboko jsem klesla aneb Sparta v plné nahotě

Ti dříve narození si určitě vzpomenou na kultovní italskou komedii s Laurou Antonelli v hlavní roli.  

Svého času to byla naprostá pecka a kina tenkrát praskala ve švech. Proč píši zrovna o tomto filmu pro pamětníky? Odpověď je jednoduchá. Včera večer jsem sledoval trápení Sparty na Letné.

Současná tragikomedie režírovaná trenérem Stramacionnim sice dvakrát za sebou naplnila letenský stadion, ale obávám se, že teď už půjde návštěvnost jenom dolů. Nikdy totiž není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Co bude trenér dělat s tolika drahými hráči, kteří chtěli hrát Evropu, je otázkou. A co když se nebude týmu dařit ani v naší lize? Fanoušci Sparty už včera ukázali, že jejich trpělivost nebude mít asi dlouhého trvání. Kotel to zabalil už 20 minut před koncem zápasu.

Ať tak či onak na Lauru Antonelli bylo svého času mnohem hezčí pokoukáníčko než na to, co předvádějí všechny ty drahé posily co v létě do Sparty přišly. Rosa s Lafatou byli včera jedinými hráči, kteří byli schopni něco zahrát...

Nikdy jsem si nemyslel, že řeknu resp napíši, že mi je Sparty líto. Je mi líto všech slušných sparťanských fanoušků. Tohle si snad ani nezaslouží, ale ono se to třeba po pár letech zase změní k lepšímu. Před tím si ale bude muset Sparta vychutnat pohár hořkosti až do dna. Podobně jako nedávno fanoušci Slavie. 

Trenér Stracciatella pardón Stramaccioni včera řekl cituji "Vzniká něco nového, tím jsem si jistý". Asi jo. Vzniká historický propadák mužstva, které mělo velké oči. Tohle je hodně drahá sranda a jsem zvědav, co bude dál...

Nicméně co bude dál mne zajímá ještě více v případě sešívaných, protože Champions League už není nereálným snem. Stačí jen málo. Porazit APOEL. Nebude to ale nic jednoduchého. Na Kypru bude za necelých 14 dní určitě pořádné horko. Ale to je tady taky.