Reportáž psaná nikoli na oprátce, ale na trati Kolín - Košice a zpět

V posledním blogu jsem vám slíbil, že se s vámi podělím o dojmy z cesty na dálný východ, kde jsem ještě nikdy nebyl. Všechno je jednou poprvé a dnes to jsou Košice. Minulý týden byli Ukrajinci horší než jsem čekal a věřím, že dnes

to dotáhneme do postupového konce. Před týdnem v Edenu to bylo lehčí než jsme čekali. DNIPRO-1 červenobílí dokázali porazit v suchém triku 3:0, kdy ten třetí gól dokázali vstřelit dokonce v oslabení, když se nechal vlastní nešikovností vyloučit slávistický obránce Ogbu. 

Dnes tedy nebude moci nastoupit. Tyto řádky píši už na Slovensku, když se Pendolinem blížíme ke stanici Vrůtky.

Ráno jsem vstával krátce po páté. Už jsem si odvykl takhle brzy vstávat, ale když jsem ještě musel dojíždět do zaměstnání, tak to bylo mým každodenním obyčejem. Snídával jsem však až v práci. Dnes jsem udělal výjimku a k první snídani jsem si dal zrnkovou kávu se smetanou a řecký borůvkový jogurt s 0% tuku. 

Z Kolína jsme vyrazili Pendolinem načas v 6:38. V Pardubicích jsme byli za pár minut a syn mne nemusel dlouho přesvědčovat, abych s s ním dal pořádnou snídani. Tak jsme vyrazili do jídelního vozu. Sice to bylo na stojáka, ale sýrová omeleta s pečivem neurazila. V rámci snídaňoého menu jsme si mohli vybrat i teplý nápoj. Tak jsem si dal další kávu. Chuťově podobnou co snídám doma. Po návratu na svou sedačku jsem byl mile překvapen, když mi stewardka dala třetinkovou flašku minerálky. Dostal ji každý, kdo chtěl. Pokud by někoho zajímalo, kolik stál lístek z Kolína do Košic tak vězte že coby senior jsem zaplatil 694,- Kč za místenku do 2. třídy. 

Česko-slovenskou hranici jsme překročili v 10:03 . Do Žiliny jsme dorazili v desetiminutovým zpožděním z důvodu výluky na trati. V Ružomberoku  v 11:24 s narůstajícím zpožděním. Modc jsem se těšil, že se budu kochat panoramaty na Nizké a Vysoké Tatry. Začalo pršet a přestalo až těsně před Košicemi, kam jsme dorazili s půlhodinovým zpožděním.  Což v konečném důsledku vůbec nevadilo, protože check-in v hotelu byl v 15:00 a pokoj  stejně ještě nebyl  připraven. Tak jsme si zašli na pozdní oběd nebo spíše brzkou večeři. 

Po ubytování jsme v rámci předzápasové přípravy vyrazili do centra, kterým tou dobou už procházel dlouhý průvod natěšených slávistických fanoušků, kterých podle mého odhadu dorazilo do Košic minimálně 1500.  Po prohlídce místních pamětihodností jsme se rozhodli, že zajdeme na jedno či na dvě, a při výběru té správné restaurace jsem narazil na realizační tým Slávie v kompletní sestavě. Probrali jsme strategii a taktiku na večerní zápas, připili si na postup a udělali pár fotek na památku. 

No a pak jsme vyrazili směr nová košická aréna. Ještě není úplně hotova, ale až bude, tak to bude moc hezký fotbalový stánek s kapacitou přes 12 tisíc diváků. Což je na Košice asi dostatečné. Vždy je lepší hrát před plnými tribunami než před poloprázdným stadionem. Apropó současná kapacita slávistického stadionu v Edenu je už nedostatečná. Na všechny ligové zápasy prakticky vyprodáno a co teprve, když nás čekají další zajímavé zápasy v Evropě. Jistotu, že se na ně dostane, mají jen permanentkáři, kterých je přes deset tisíc.

V rámci prohlídky města i cesty na stadion jsme registrovali samé pozitivní reakce od místních obyvatel. Všichni přáli vítězství Slávii. Ulice byly plné slávistických fanoušků a na příznivce ukrajinského týmu jsme nikde nenarazili. Pár jich sice bylo na stadionu, ale byli v menšině. 

Samotný zápas moc pohledný nebyl a divák u televizní obrazovky se musel nudit, ale atmosféra na stadionu byla skvělá. Na rozdíl od samotné hry. Sešivaní přijali hrát na jistotu a podle toho to vypadalo. Profesorský fotbal s málo šancemi na zvýšení náskoku z Prahy. A když jsem si v poslední minutě prvního poločasu odskočil na WC, tak jsem neviděl vedoucí branku ukrajinského celku, jemuž svitla malá naděje na zdramatizování zápasu. 

Trenér sešívaných asi musel v poločasové přestávce hráčům dost vyčinit, protože druhý poločas už byl lepší. A brzy jsme se dočkali i vyrovnávajíci branky od inženýra Jurečky, kterému krásně přihrál druhý inženýr Provod. A bylo hotovo.  Evropu máme jistou. Teď jde jen o to, jestli si zahrajeme Evropskou ligu nebo Konferenční ligu. Když porazíme za týden další ukrajinský celek Zorju Luhansk, tak to byl splněný sen. Nejdříve si ale musíme doma poradit v neděli ve vyprodaném Edenu s Baníkem Ostrava. To ale nebude velký problém. Doufám. 

Co týče zpáteční cesty budu stručný. Na odjezdu zpoždění 15 minut a čekají nás dva přestupy. V Žilině a v Ostravě. Kdy dorazím domů netuším. Nicméně dnes jsem se na rozdíl od včerejška pokochal výhledy na Tatry. Na příští výjezd ale asi vyrazím autem. Do polského Lubinu to je z Kutné Hory mnohem blíž než do Košic

SKS FOREVER