Téma poněkud neobvyklé, avšak současné a především člověčí

Již dávno jsem uvažoval o tom, napsat či zmínit jistý celospolečensky zajímavý problém, zvící se „osobní potřeba“. Tedy abychom si rozuměli, tou osobní potřebou mám na mysli tu fyziologickou potřebu člověka v závislosti na zažívacím, potažmo vyprazdňovacím systému.

Zmiňuji dávno, protože tento problém přetrvává do současnosti, aniž by měl tendenci být nějak řešen. Nevím, zda je to z minima odezvy potřebnosti občanů, zanedbatelného počtu „postižených“ či jen proto, že je to téma poněkud nespolečenské. Jenže ono to má jak společenské, tak i osobní, někdy až psychické následky či důsledky. O čem je tedy tento problém? Zcela prozaicky řečeno, o obyčejný WC, tedy veřejný, abychom si rozuměli. Zde mám na mysli případy, do kterých se mohou, ale také mnohdy dostávají lidé – zákazníci v obchodech, které nabízejí a reklamují všechno možné  pro získání zákazníků, ale již poněkud zapomněli, že člověk je živý tvor se všemi osobními potřebami. Proto nejen potřebuje nakoupit, ale může se stát, že v době nákupu je postižen tou krajně nepříjemnou „potřebou“ si ulevit.

Ne vždy je řešení jednoduché. My muži máme sice jistou výhodu, že tu „malou“ potřebu můžeme vykonat někde v křoví či někde za rohem u popelnice či kontejneru mimo dosah veřejnosti. Byť to nepovažuji za kulturní, je to východisko. Horší to mají ženy. Pravda, mohou udělat totéž co muži, mají to však přece o něco složitější, není nutné rozebírat. Zmínil jsem tu méně problematickou potřebu, horší a mnohem složitější je řešení problému s potřebou „ na velkou“. To už odskočit někam za křoví či jinam není tak jednoduché. Nabízí se sice  jisté řešení  jak v samotném obchodě (ale to není veřejné WC, na což jsou zákazníci upozorňováni) tak např. v nejbližší restauraci či jiném zařízení (benzinová pumpa), kde je WC dostupný a veřejnosti přístupný. Zmíním však, že např. v budově MÚ či jiné instituce sice WC najdete, ale zjistíte, že je uzamčen a že v případě nutnosti lze klíče vyzvednout v té či jiné kanceláři, případně v informaci, vrátnici a pod..  No jo, ale když už člověk v jisté tělesné a kritické konstelaci zvládne jakž takž doběhnout či jinak se dostat na takové místo, pak při zjištění, že tolik toužené místo není v daný okamžik přístupné a člověku nezbývá než s jistými fyzickými problémy znovu vyhledat místo, kde se lze ke klíči domoci, má toho již tak akorát a má velké štěstí, že to „ještě (v čas) zvládnul“. Jenže to je situace, kdy to člověk zvládnul jednak proto, že nutkání nebylo až tak silné, že spásné WC se nalézalo poměrně blízko a že bylo dostupné (i když za jistých okolností).

Co ale dělat, když se takové zařízení poblíž nenachází, jiné možnosti se nenacházejí a nutkání sílí? Pak nezbývá než  absolutní „ bezohlednost“ takto postiženého člověka, kdy to prostě „udělá“ na nejbližším vhodném (z jeho pohledu) místě, ať se děje co se děje a jestli na něj někdo kouká nebo ne, je-li to „kulturní či nekulturní“ zkrátka, řeší to po svém. Co jiného mu také zbývá, když sice zlákán reklamními nabídkami zavítá např. do Billy, Penny, Alberta a jiných velkoplošných obchodů, hodlá nakoupit nabízené či jiné zboží, když na druhé straně v případě člověčího „postižení“ mu není obchod schopen zajistit takovou službu, jakou je veřejné WC. Obchodní prostory nabízejí všechno možné pro existenci člověka, tedy spotřebitele, ale na takovou „maličkost“ už manažeři jaksi z vysoka ….! A kdyby jim došlo, že právě totéž potřebuje občas vykonat i jejich zákazník (ne však z vysoka, ale zcela normálně), jistě by nebylo těžké se domyslet, jak to souvisí se spokojeností zákazníka se službami daného obchodu (resp. jejich obchodní sítě).

To vše píši proto, že jednak jsem zmínil delší dobu zájem o tom napsat, ale také proto, že mne k tomu dohnal případ, který mi sdělil soused (a s barvitostí této případu vlastní)  popsal událost, kterou touto nemilou věcí byla postižena jeho švagrová.. Popis v nás sice vyvolal jak pocit legrace, tak i bezradné bezvýchodnosti, notabene šlo-li o starší osobu, která nemá daleko do „propadnutí se od hanby“ (a to může postihnou kohokoliv z nás!) Budeme-li takovou situaci hodnotit z pohledu  úrovně vybavenosti takového slovutného marketu, je to ostuda a hanba především jeho. Nic na tom nemění fakt, že se po… zákazník a ne zaměstnanec, notabene manažer tohoto obchodního zařízení.

Tato, resp. tyto skutečnosti vyvolávají několik otázek: Je to normální (s ohledem na jinak vysokou úroveň nabízených obchodních služeb), aby takové zařízení nebylo vybaveno veřejným WC? (Poznamenávám, že řada jiných obchodních zařízení a center je tímto vybaveno). Jak je možné dosáhnout nápravy? Jak je možné, že při schvalování technické dokumentace z pohledu hygienických norem nebyly uplatněny požadavky na vybudování takového zařízení? Atd., atd. Snad by nebylo od věci na tyto nedostatky a problémy poukázat prostřednictvím SOI či hygienických (nebo jiných) orgánů, jen mne zaráží skutečnost, že tento stav existuje ve 21 století, po dvaceti letech budování vyspělého kapitalismu a téměř dvaceti letech, kdy tento problém nikdo oficiálně neřešil. Alespoň o tom nic nevím, protože  tento stav trvá a ještě nejspíše, dlouho trvat bude! Hlavně že jdou kšefty!