Současná atmosféra ve společnosti je díky ekonomické situaci značně napjatá. Hledají se nejen peníze do státního rozpočtu, ale i už méně důvody, proč tam peníze nejsou. Když už se hledají pak tam, kde jsou ty důvody nejméně relevantní. Do kategorie důvodů prý patří, podle některých moudrých politiků i nepolitiků, důchodci. Jsou prý vyžírkami, překáží a nejlepší by bylo je zlikvidovat. A skoro se jim to i daří.
Pan Radomír Dolanský napsal velmi působivý článek na téma seniorů. Děkuji mi za něj. Nicméně mám připomínku k nadpisu článku i když rozumím, je to dnes stylový bonmot : „ xyz“ děkujeme, odejděte (xyz si dosaďte libovolným podstatným slovem). Proč nebo jakou mám připomínku? Pan Dolanský napsal , že někdo jakoby seniorům děkuje a že tedy mohou odejít. Není třeba se dohadovat, kam či kterým směrem. Nicméně, to blahosklonné slovo „děkujeme“ je ve vztahu k obsahu a skutkové podstatě článku poněkud nepatřičné a až příliš laskavé. Sám obsah článku to potvrzuje.
Nevšimnul jsem si totiž, že ti, co by nás důchodce už nejraději viděli ve „věčných lovištích“, by nám svým nepřímo vysloveným přáním s posíláním „někam“ za všechno to, co dnes mají, slovem poděkovali. Naopak, převládá řada výčitek, napadání, obviňování a bůhví co ještě, ale slovo dík či děkujeme neuslyšíte ani náhodou. Konec konců i doktoři, kteří si podobný bonmot zvolili, nečerpali zvenčí, tedy že by jim někdo veřejně děkoval, ale sami děkují za pozornost vlády, která se jejich problémům tak intenzivně a úspěšně věnovala. Senioři, tedy důchodci, nemají nejmenší důvod někomu děkovat a jestliže ano, pak jen sobě samotným, svému osobnímu úsilí v překonávání „bohatého“,některými přejnými dobrodinci viděno jako „vyžíravšího“ života a v užívání si zaslouženého odpočinku.
Není podstatné bavit se o některých negativistických skutečnostech, které pár či několik jedinců v předchozím režimu (socialismu) může pošramotit jinak dobrou pověst a zásluhy ostatních, kteří se přičinili a zasloužili o to, že dnešní společnost má, (nebo také mnohé už nemá) to, co vytvořily ruce dnešních důchodců a jejich předchůdců. Ano, správně se pan Dolanský ptá : Co je to v nás za netvora, že čím více jdeme dopředu, o to víc zapomínáme na úctu k těm, kteří nám to umožnili? Povím vám to: p e n í z e , lakota, hamižnost, povýšenost, nadutost, arogance a osobní zájmy mocných, kterým jsme dali důvěru a kteří se nám, tedy nejen důchodcům, takto odvděčili.
Politici a jejich spříznění kumpáni (kmotři, lobbyisté, známí, podvodníci a tuneláři) úspěšně rozkrádají republiku a její bohatství, které senioři v nelehkých životních podmínkách vytvořili. Nebýt těchto vlastností (až na peníze), nemuseli jsme dnes slyšet a vidět podobné jedovatosti a nemravnosti, jako „Přesvědč dědka, přesvědč bábu..“! To všechno je dílem křesťana a zvrhlíka současně, (ne)úspěšného chemika, pracující s morálními jedy a třaskavinami, (ne)korunovaného, chce se mi napsat jistý druh skotu, ale napíši vůdce TOP 09 pana Kalouska! On to vlastně ani žádný křesťan není, ale spíše Jidáš, který se stejně jako on zaprodal penězům a moci.
Má-li někdo potřebu poděkovat pak ano, nechť děkuje důchodcům. Nynějším i budoucím. Protože dnes, zítra, stejně jako dříve to jsou oni, pracující lidé, kteří vytváří hodnoty této společnosti (dnes se tomu říká HDP), nikoliv ti lumpové ve vládě a Parlamentu! Měli by to být naopak oni, kteří by měli být důchodcům vděční za to, co mají (byť cestou nečestnou a nespravedlivou). Jenže vidina peněz jim zatemňuje mozek, omezuje myšlení, podrývá morálku, pozbývají čest, sociální cítění a pocit sounáležitosti s ostatními občany této republiky!
Má pravdu pan Dolanský když nám připomíná Babičku B. Němcové, ale na rozdíl od této a snad i některých dnešních babiček mám obavy, že ty babičky za 30 či 50 let budou úplně jiné. Změní jich nejen technický pokrok, ale (půjde-li to tak dál) i společnost, které budou vládnout lidé, jako je Kalousek, Schwarzenberg, Vondra, Nečas, Drábek, Klaus a jim podobní.
Senioři, důchodci či penzisté! Nečekejte (nečekejme) na děkování a pokud ještě můžete (můžeme), odcházejte (odcházejme) s hlavou vzpřímenou a s hrdým vědomím, že jste (jsme) něco této republice dali a že po vás (nás) také něco (byť už málo, díky našim politikům) ) zbylo. Zlo, nenávist a sobeckost, kterou vám (nám) dávají politici a jejich naočkovaná omladina najevo, vás (nás) nesmí zlomit ani na mysli, ani na duši. Máte (máme) být na co hrdi! Jsme přece Češi, i když už neskáčeme (spíše jsme už doskákali)!
