Málokdy se v současné psychopatologické situaci vyskytne pozoruhodnost formátu, který představuje majitel AGROFERTU Andrej Babiš. Pozoruhodnost, která není, z pohledu postavení tohoto člověka, běžná.
Sobotní PRÁVO (29.10.2011) uveřejnilo rozhovor redaktora Jiřího Vavroně s podnikatelem Andrejem Babišem. Obsah rozhovoru se zdá být na naše poměry až neskutečný, nicméně považuji vyslovený názor pana Babiše jako naprosto nestandardní kritický pohled člověk, který požívá pověst jednoho z nejbohatších lidí v ČR. S ohledem na obsah bych to dokonce považoval za „hrdinský čin“ (na rozdíl od řady pravicových politiků a jim podobných podnikatelů), protože to, co vyslovil Andrej Babiš, dosud nevyslovil žádný z jemu podobných superboháčů. Optika kritiky a názorů pana Babiše je v tomto případě nejen perfektní, ale také mimořádně přesná a otevřená. Je za tím jeho registrace na ministerstvu vnitra „ANO 2011“ jako občanské sdružení. Ke své iniciativně A. Babiš říká :
„ Ekonomické a politické poměry v české republice kritizuji už dlouho, ale stejně jako většina lidí jsem neměl odvahu říkat je veřejně. Žijeme v nefunkčním státě a sociální rozdíly se prohlubují. Každý den se v novinách píše o obrovské korupci, přitom se stát stále zadlužuje. Podle průzkumů si přes 80 % občanů myslí, že politické strany jsou zkorumpované a o názory lidí se zajímají jen v době voleb“ a dodává:
„ Jedním ze zásadních impulzů pro takovéto mé vystoupení byl pak rozhovor pana prezidenta o korupci se studenty v Brně. Když jednoho ze studentů zajímal názor na problém úplatkářství a vznik Nadačního fondu proti korupci, který letos založil podnikatel Karel Janeček, řekl náš prezident: „ Kvazinadační fondy považuji za politické agitky. Doufám, že nikdo z vás na to nenaletí!“ To mě dostalo!“ říká A. Babiš.
K samotnému občanskému sdružení ANO 2011 pak A. Babiš říká:
„ V případě úspěchu se sdružení může transformovat v politickou stranu, kterou budou reprezentovat ti, kteří nepotřebují v politice zbohatnout nebo se zviditelnit či léčit si komplexy. Měly by to být osobnosti, které v reálném životě něco dokázaly a chtějí naši zemi posunout dopředu. Takoví, kteří dokážou přesvědčit masy k sjednocení a aktivitě. Je to velké riziko, lidi jsou už hodně apatičtí a pro většinu slovo „politik“ je identické s korupcí, nedůvěrou, rezignací. Pro většinu je to těžká bezmocnost.“
Na otázku, co se musí stát, aby si třeba za pár let řekl: Ano, pustit se do veřejné kritiky poměrů a založit sdružení stálo za to, Andrej Babiš odpověděl:
„ Starší lidé si musí uvědomit, že změny budou dělat pro své děti a mladí pro svou budoucnost. Vykašlat se na současné poměry a vystěhovat se může každý, já taky. Ale nechci to udělat. Patřím sem, mám tady kořeny: rodinu, svoje firmy a „svoje“ zaměstnance. Záleží mi na nich. Změnit společnost potrvá léta, lidi mohou akceptovat i krizi, pokud uvěří v lepší budoucnost. Za stávajících poměrů by to nemělo smysl“, uzavírá své úvahy o současnosti i budoucnosti Andrej Babiš.
Ohlédneme-li se k některým vyřčeným myšlenkám či názorům pana A. Babiše, nelze než s ním souhlasit. Především samotný fakt, že A. Babiš nevstoupil do politiky, ale do boje s ní. U člověka jeho formátu je to akt zcela neočekávaný už jen proto, že je zatím jediný z řady superbohatých podnikatelů. Jiní, např. pan Bakala, bude podlézat V. Havlovi, utrácet své miliony za zcela nepotřebnou Havlovu knihovnu, jiní miliardáři sice zakládají či založili a podporují nějaké nadace či dělají jinou „dobročinnost“, nicméně se osobně nepostavili s otevřenou kritikou ekonomické a politické situace v ČR. Chápu, nemají to zapotřebí, jak si myslí, jenže na rozdíl od A. Babiše se mýlí a sice v tom, že pan Babiš mluví např. o „svých“ zaměstnancích, na kterých mu záleží! Slyšel někdo z vás, že by něco podobného vyslovil jiný podnikatel, notabene velkopodnikatel? Sotva! Pokud současnost v ČR dovede „vytočit“ člověka, jakým je A. Babiš znamená to, že opravdu je něco špatného ve státě českém!
Jak dobře víme, ke každé smysluplné a poctivé aktivitě, která by se měla dotknout a účinně zapůsobit na cílené změny vrcholné politiky, jsou kromě čestného a poctivého přístupu, zapotřebí peníze. Ty pan Babiš má. Nechci však, aby to vypadalo, že s vizemi pana Babiše lze souhlasit jen proto, že má peníze, to ani náhodou, jeho vize jsou dostatečně relevantní, aby byly podpořeny, nicméně „bez peněz do hospody nelez“ platí v tomto případě stejně, jen s malou změnou, že ne „do hospody“, ale „do aktivity!“
Otevřenou však zůstává otázka, jak se k iniciativě pana Babiše budou stavět již dnes na stovky existujících sdružení, aktivit, iniciativ a jiných spolků a společností, jejichž představitelé velkou chuť k integraci těchto složek nemají. Každý se totiž vidí jako „lídr“ a jen málokterý je schopen se oprostit vidiny velké politiky a potažmo i velkých peněz. Oni v tom, na rozdíl od A. Babiše, totiž vidí svou „osobní“ šanci, a to je to nejhorší. Nechme se tedy překvapit, jak tyto stávající a problematicky funkční aktivistické subjekty přijmou vyslovený názor A. Babiše: Cílem sdružení totiž je spojení existujících iniciativ a všech lidí, kteří chtějí poměry v naší zemi změnit!
