Dostal jsem mail. „Proč podporovat mír“ se to jmenuje. Fotky libyjských dětí zbídačených válkou a mezi nimi otázka: „Kdo na tom vydělá ?“ a prosté konstatování, že: „Svět je ve válce.“
Svět je opravdu ve válce. Celý. Když si někdo umane, že například ropná pole někoho jiného by se mu hodila víc než tomu druhému, v důsledku to znamená nakonec jen jediné. A sice to, že aby na jedné straně světa si mohli lidé žít v blahobytu a nadbytku, musí na druhé straně světa umírat nevinní lidé. Aby na jedné straně světa si mohli jedni lidé dovolit plýtvat, ti druzí na druhé straně musí žít v bídě. Aby na jedné straně světa si mohli lidé dovolit popojíždět auty do obchodu vzdáleném pouhých sto metrů od baráku, ti druzí na druhé straně musí před sebou tlačit rozvrzanou starou káru, coby jediný jejich majetek, atd. atd.
Nikdo přece neříká, že na jedné straně světa se musí lidé zdobit diamanty ze Sierry Leone, kde ještě před pár lety zfetované děti usekávaly ruce druhým dětem, nebo je rovnou zastřelily. Jsou i jiné války, méně nápadné a ne tak viditelné. Nedávno jsem kupoval kytici růží aniž bych si uvědomil, odkud vlastně ty růže pocházejí. Že prý z Holandska. Ale faktem je, že většina řezaných květin se dováží z Afriky, z Keni, Ugandy, apod., kde není dost vody ani na zalévání vlastních užitkových rostlin. Pravda, pro mnoho tamnějších obyvatel je to jediný zdroj příjmu, ale zase na úkor toho, že ti první si zase budou žít v nadbytku, zatímco ti druzí se nemohou ani pořádně osprchovat. Já si můžu dovolit nosit laciná trička zase jenom proto, že děti na druhé straně světa musí chodit do práce za mizernou mzdu a k jídlu jim musí stačit mnohdy jen miska rýže denně, zatímco já se nemohu rozhodnout mezi klobásou a tuňákem. I to je válka.
Nedělejme si iluze. Války vždycky byly, jsou a budou, tomu asi nezabráníme. Čemu ale můžeme zabránit je jejich množství. Velká francouzská revoluce měla jedno heslo. A sice: „Volnost, rovnost, bratrství.“ Já bych přidal ještě SKROMNOST ! Protože budeme-li skromní a skromnější, můžeme docílit toho, že děti v Libyi budou moci normálně chodit do školy, v Sierra Leone si budou moci normálně hrát, lidé v Keni nebo Ugandě si budou moci vypěstovat vlastní zeleninu a ty ostatní si třeba prostě jen dát toho tuňáka nebo klobásu stejně jako já. A kdo na tom tedy vydělá ? My všichni. My všichni, kteří chceme žít v nadbytku a blahobytu.
Proč tedy podporovat mír ? Inu přeci pro sebe a pro naše děti.
A to je vše, přátelé.
