Už zase ve formě

Kromě jiných jarních pracích, je třeba i uklidit v zahradní chatce... aby měl člověk zázemí atd. však to znáte...

„Já ti pomůžu.“ nabídla se hned ta moje. „Fajn“ povídám: „a začneme nejdřív s chatkou.“ Že jsem raději nedržel hubu… sotva vešla už byla zase v tý svojí typicky ženský formě. „Místo lina dáme koberec, na okna záclonky, tam na tu skříňku s těma věcma závěs aby to nebylo vidět, na stůl nějaký ubrus, venku kolem stromů kameny, támhle by se hodil takovej ten…“ „Dobrý miláčku“ začal jsem zlehka a opatrně: „koberec je blbost, já tady chodím v botách, záclonky si věš doma, skříňka nemá dvířka záměrně abych se pro ty věci kdykoliv bez problémů dostal a nehodlám se pokaždý když něco potřebuju zamotávat do debilního závěsu, stůl nemá ubrus protože ho používám i jako pracovní, kolem stromů se žádný kameny dávat nebudou… nebudu se vždycky když sekám trávu přehazovat s pitomejma šutrama sem a tam jako kretén a támhle takovej ten ani nevyslovuj. Všechno zůstane tak jak je… jen poklidit… připravit… a konec. Kapišto ?“ „???“ „FRŠTENZÍ !!!“ „Tak jo.“ Malé vítězství ve velké bitvě.

Ale jo já jí chápu… teď má jiný starosti… třeba že jí pod pupkem roste „mišelinka“… její ňadra, že začínají podléhat zemské přitažlivosti, jestli mi vadí její bobr, jaký krém na ruce, jaký na obličej a o těch ostatních blbinách se radši ani zmiňovat nebudu … prostě normální krizička středního věku… někdy mám pocit jako kdyby musela řešit havárii jaderného reaktoru…

Zase na druhou stranu, kluci, buďme objektivní… ty naše harpyje nás mají většinou za součást gauče s ovladačem v ruce, pivem a sledujíce fotbal… jo a co je samozřejmě vytáčí nejvíc… když máme u ponožky díru na palci…