Dej si Bacha

Chlum Svaté Máří, 12.června 2016, kostel Nanebevzetí Panny Marie, AD HONOREM JOHANN SEBASTIAN BACH v podání Pavla Svobody

                                   Barevnou vitráží s obrazem Ježíše

                                   prostupuje světlo, nad oltářem andělé

                                   v kostelních lavicích si lidé

                                   jen tak tichoulince špitají

                                   aby nenarušili svátost tohoto místa

                                   a do střechy chrámu hlasitě bubnuje déšť

                                   zraky těch kteří přišli

                                   směřují chvílemi ke stropu

                                   s nádhernými freskami

                                   chvílemi netrpělivě k varhanům

                                   v nedočkavém očekávání

                                   toho co přijde

                                   sedíme s přítelem vedle sebe

                                   s rukama sepjatýma jak při modlení

                                   ale nemodlíme se

                                   to jen mlčky nasáváme atmosféru

                                   kterou nelze nasát nikde jinde než tady

                                   pak se rozezní píšťaly

                                   srdce mi poskočí tak až se mi tají dech

                                   těžko lze popsat ten pocit

                                   kdy se vám pod náporem hudby

                                   rozechvěje celé tělo a vniká do všech pórů

                                   Toccata E dur

                                   mě skoro zvedá z lavice

                                   ale po chvíli uklidňuje

                                   má mysl je prázdná, čistá, lehká

                                   jakoby bez mráčků

                                   jakoby se zastavil čas a svět venku zmizel

                                   teď jsme tu jen my a snesitelná lehkost bytí

                                   požehnaná hodina

                                   v níž ztratili se strasti, problémy, útrapy

                                   Fantasie a fuga c moll

                                   a v tichém intermezzu

                                   je znovu slyšet bubnující déšť

                                   a znovu s rukama sepjatýma

                                   vzhlížím ke stropu

                                   a  znovu se z vitráže na nás dívá

                                   barevný Ježíš

                                   pak vše utichne a vůkol se rozprostře

                                   tajemný nádech nekonečna

                                   už dlouho jsem nebyl tak šťastný

                                   příště si to zopáknem

                                   příteli.