Pořád slyším, že pojišťovny a pojišťováci jsou obchodníci se strachem. Že jen děsí a evokují v nás pocit beznaděje, jdou přes mrtvoly, aby nám prodali pojistku. Ani já nejsem bezmezně oddaná víře v instituce, které skutečně od lidí inkasují nemalé peníze. Ale také nejsem slepá a vidím kolem sebe, že neštěstí fakt nechodí po horách a dokáže člověka srazit na kolena. Bohužel znám kluka, na kterého si neštěstí sedlo. Pojistka by ho na nohy nepostavila, ale péče, kterou by z ní mohl hradit, možná ano. Teď ale bojuje o život sám.
Před deseti měsíci boural. Napral to v protisměru pod cisternu. Nikdo neví proč, co se mohlo stát. Podle vyšetřování policie jel do zatáčky maximálně 50 kilometrů v hodině, na silnici nebylo nic, po čem by mohl dostat smyk. Nebyla tam ale ani žádná brzdná dráha. Možná omdlel, možná usnul… I tahle, pro mnoho řidičů směšná rychlost, zmačkala plechy auta a kluka poslala do kómatu s proraženou lebkou, otokem na mozku a podezřením na kompletní ochrnutí.
Těhotná přítelkyně s ním v autě nebyla
Alespoň že jel sám. Právě doma vysadil svoji těhotnou přítelkyni, kterou vezl z lékařské prohlídky. Taková ironie a nespravedlnost! Mladý kluk, který se měl ženit a radovat se z prcka. Vypadalo to, že má před sebou skvělý život. A ve vteřině bylo všechno jinak. Všechno kolem zčernalo.
To, čím si během deseti měsíců boje se smrtí prošla jeho rodina i nejbližší přátelé, se ani nedá popsat. Zápasil s proleženinami, horečkami, výpadky srdce, stěhovali ho z jedné nemocnice do druhé… Každodenní návštěvy, probdělé noci, čekání na nejhorší… Lékaři příbuzným nedávali žádnou naději.
Dnes ještě rozhodně nemá vyhráno
Nemluví, z horeček se mu zkrátily šlachy na rukou i na nohou. Operace, která by mu nahradila chybějící část kosti na čele, je v nedohlednu. Nedovolí ji otok mozku ani jeho muší váha. Z osmdesátikilového kluka plného síly a elánu je slaboučké tělíčko lehčí o třicet kilo. Na nohy se možná už nikdy nepostaví. Ale žije. A i když nikdo neví, co přinese další den, všichni doufají, že se ho podaří vrátit do života.
Pomohly by mu rehabilitace, intenzivní pomoc, cvičební pomůcky, kvalitní výživa. Rodina si musela sama platit zdravotní matrace a různé léky. Denně za ním jezdí do nemocnice, tráví tam své dovolené. Ale nemohou si dovolit potřebnou péči. Platit pobyt v nemocnici není také žádná legrace. Peníze docházejí.
Peníze na léčbu chybí
Nikdo nechtěl, aby takhle dopadl, nikdo to nečekal a neplánoval. Jedna blbá bouračka ale měla nedozírné následky. A tak jeho dcera roste, aniž by ji jako táta mohl pochovat, aniž by ho znala. A peníze z tolik odsuzované pojistky, byť by jeho léčení dotovaly jen po dobu jednoho roku, by teď moc pomohly.
Takže až zase jednou někdo bude v hospodě u piva nadávat, jak je placení pojištění jen vyhazování peněz z okna, přejte mu, aby se na silnici nikdy nepotkal s cisternou. Právě pro tyhle vážné situace totiž má pojistka smysl.
