Přemýšleli jste někdy nad tím, co Žena chce, o co jí ve skutečnosti jde (aniž to samatuší), když se jinému muži (klidně kamarádovi) svěřuje se svými osobními vztahy a problémy s nějakým mužem? Ano, správně, miluje a chce být milována. JENŽE! Uvědomujete si, od KOHO chce být milována? To je právě ono - od toho muže, na kterého si stěžuje A přemýšleli jsi někdy o tom, co chce Muž, který se své partnerce svěří s tím, že se zamiloval do jiné ženy a neví, jak z toho ven? Ano, zase správně. Chce milovat a být milován. JENŽE! Uvědomujete si KOHO chce milovat? To je právě ono - tu ženu, které se s tím svěřil!!!
Přeju všem, aby se v tom nemuseli dlouho motat, protože vztahy jsou velmi krásné i kruté zároveň. A jedině prožitím obou extrémů jsme schopni dojít do středu, do harmonie. To jsou prostě cesty Lásky. Jsme jedna velká duše a nikdy tomu nebylo jinak. Proto je na nás, na našem svobodném rozhodnutí, které z okolních individualit svou obrovskou touhu po doplnění druhou polovinou věnujeme. Je samozřejmě možno propadnout iluzi, že jsme úplní a celiství i sami. Uvnitř tomu tak je, to by problém nebyl, toho se dá dosáhnout. Ale protože žijeme v dualitě, ve hmotě, protože se projevujeme skrz naše individuality, v reálném životě tomu tak není. Navenek. Protože v reálném životě, ve hmotě, v projeveném světě, tedy venku, se dá celistvosti dosáhnout pouze spojením dvou protikladů, tedy v tomto případě těl. Obvykle to bývá muž a žena. Ale není to podmínka. Záleží na tom, jaká vnitřní složka u kterého z těch lidí převažuje. Tedy jestli ženská nebo mužská. Pak je jedno, jestli jsou obě těla ženská nebo mužská, důležité je, jací jsou lidé uvnitř. No a v případě, že se člověk uvnitř již vnímá v harmonii a celistvý? Pak se tak projevuje i navenek. Tedy i v ženském těle je například bytost plně ženou, ale vyzařuje i obrovskou duševní sílu, energii a aktivitu, což jsou charakteristiky mužské. Takže opět doplnění protikladů i navenek. Jak uvnitř, tak vně. A jaký má tedy vztah člověk, který je již v nitru uvědoměle celistvý? Dokáže mít vztah s kýmkoliv, pro kohokoliv dokáže být Dvojplamenem, tedy párovou duší, která je určena k probouzení. Pro naprosto kohokoliv. To ale znamená, že má svobodnou volbu, kterou individualitu si vybere ke společně sdílenému životu ve hmotě, navenek. Sílu probudit druhého pomocí fyzického vztahu, má pro kohokoliv. Stejně tak má ovšem sílu probouzet ostatní pomocí čistě duchovního vztahu. Což (ať chce nebo ne), vždy dělá už pouze tím, že s nimi nějakým (ať už fyzickým nebo duchovním) způsobem komunikuje. A protože, jak známo, není v našem světě možné nekomunikovat, tak vším, kdo je a jak se projevuje, tohle prostě dělá naprosto přirozeně...
A víte, že Celiství jsme už všichni od narození? Jen o tom prostě nevíme a nechceme po určitou dobu vědět. Takže jediný rozdíl, mezi Probuzeným a Běžným člověkem je, že Probuzený si těchto všech skutečností a souvislostí je vědom, kdežto ostatní ne... A to je právě proces uvědomování. To nacházení souvislostí, na základě vlastních prožitků uvědomování si zákonitostí a nacházení stejného principu všude vně i uvnitř. A co myslíte - existuje nějaký konečný stav, kdy člověk už objevil vše, tedy doprobudil se "úplně"? Ano i ne. Člověk se plně doprobudí v okamžiku, kdy si uvědomí, že to v této hmotné realitě prozatím není možné. Prozatím říkám schválně. Existuje jeden hypotetický bod v budoucnosti, kdy se všem zaráz dorozbřeskne, celému lidstvu. Tehdy vešerý pohyb ustane a stejně tak zmizí i klid. Veškerá dualita se sloučí a pohyb se stane nepohybem. Statika a dynamika se stanou Jednotou. Nejen uvnitř, ale i navenek. Tedy ne, že projevený svět zmizí a ne, že všechny hypotetické možnosti zůstanou v čistě latentním neprojeveném stavu. Jen se čas i prostor smrsknou do jednoho bodu a okamžiku. Vznikne opravdové Absolutno. A co bude pak? Jak to mám vědět, když čas už nebude existovat? Nastane opět další Velký třesk? To taky nevíme, když ani prostor už nebude. Bude vůbec něco? Nechme se překvapit...
