Světlo v nás i všude kolem - magicky všední duchovní realita

Přepis skutečné události: Kdysi jsem seděla v čítárně a ke stolku naproti mě si přisedl o něco starší muž. Dal se se mnou do řeči a rozpovídal se. O svém životě, o starostech, radostech, přítelkyních, které ho opustily i lidech, kteří ho podrazili či naopak podrželi. Nenechal mě vůbec promluvit, stále pokračoval dál a dál.

 Já byla ten den příliš unavená, než abych ho dokázala pozorně sledovat. A tak jsem jen tiše seděla a nechala jeho proud slov přirozeně plynout. Když skončil, když vypovídal celý svůj osud, zadíval se na mě, chytil mě za ruce. Neucukla jsem, měla jsem pocit, že přesně tohle teď potřebuje. A on najednou naprosto nečekaně prohlásil: “Ty jsi láska…”. V tu chvíli jsem pro něj byla světlem. Čirým Zdrojem. Co jsem pro něj ale vlastně udělala? Naprosto vůbec nic. Jen jsem tam byla a na chvíli tiše sdílela jeho život, jeho svět. Když jdu po ulici a mám náladu pod psa, vždy potkám někoho, kdo mě zničehonic pozdraví nebo se na mě plaše usměje. Nebo se střetnu očima s dítětem, které si mě zvědavě prohlíží. V tu chvíli jsou pro mě Světlem oni. Potkávám samá Světla a musím se začít chtě nechtě usmívat. Mám chuť se před nimi v hluboké úctě sklonit a poděkovat jim za tento prostý zázrak…