Jindřiška Vlčková
- Počet článků 99
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 268x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Jindřiška Vlčková
Krásné bytosti
Všichni jsme stejně krásné a moudré bytosti. Všichni jsme Boží děti a nikdy tomu nebylo jinak. Ať si o sobě myslíme cokoliv, ať si to o nás třeba myslí i okolí, Bůh nás vidí přesně takové, jací jsme. Tedy dokonale takové, jaké nás chtěl mít.
Jindřiška Vlčková
Svoboda a láska
Svoboda je uvědomění si, že ve skutečnosti žádná neexistuje. To Vám dává křídla k plnění vlastních snů. K hlásání Lásky bez podmínek, bez očekávání. K přijetí všech temných stránek svých i ostatních. K šíření porozumění na základě prožitku vlastní bolesti. K obrovské síle, která vychází z uvědomění si vlastní slabosti a nicotnosti.
Jindřiška Vlčková
Příliš stará na život?
Jsem příliš stará na to, abych život brala příliš vážně. Sny vytvářím klidně nahlas a bez omezení. Lidi, co nerespektují moje pocity, opouštím fyzicky, ale nikoliv svou láskou a vždy jsem připravena jim pomoci.
Jindřiška Vlčková
Spoutané iluze
Skrze Tvou krev smývám tu svou z rukou bolavých, plných velmi sladkých, soukromých slz. Nedívej se do mne, prosím, protože já nechci vidět do Tebe.
Jindřiška Vlčková
Nadcházející temnota?
Při západu slunce vychází pomalu hvězdy. Slunce neznamená nadcházející tmu, ale zrod nového čistého Vesmíru. Nového pohledu na svět. Ne svět plný velkolepé záře a dokonalého slunečního jasu, ale svět, kdy temnota osvětlená jiskřičkami miliard lidských duší je krásná a průzračně čistá...
Jindřiška Vlčková
Devítkové Srdce
Srdce je Trojka piková, strach se v něm nikde neschová, září a sluní se v okolí, hluboké rány v něm nebolí. Třetí sedmička do páru, kamarád vezme kytaru, zabrnká na struny na Duši, kde hledat trojku netuší.
Jindřiška Vlčková
Dítě chce pít
Kdyby kdesi byly ryby nebylo by rybářů, kdybych nedělala chyby, žila bych tak nazdařbůh. Zoufej dále, chybuj více, tráva v lese zelená, a i flaška slivovice vykoupení znamená.
Jindřiška Vlčková
Kytička z lásky
Bylo MDŽ a koupila jsem si malou kytičku pro radost. Pak jsem šla na nádraží v Praze a čekala na vlak domů. A tam, mezi těmi lidmi, mezi těmi bezejmennými tvářemi, často velmi smutnými nebo naopak velmi veselými, jsem pocítila zvláštní chvění. Vycházelo někde ze středu mého těla a šířilo se všude kolem.
Jindřiška Vlčková
Štěstí
Štěstí druhých je i Tvým štěstím. Pomůžeš všem, když tomu budeš věřit. Každý den mysli v prvé řadě na to, jak pomoci ostatním. Tím myslíš i na sebe. Pokud jsou šťastní ostatní, jsi šťastný i Ty. Pokud jsou nešťastní, vydoluj v sobě alespoň jiskřičku štěstí na alespoň jediný okamžik, abys jim ji mohl dát.
Jindřiška Vlčková
Pohodové boty
Bota, ta má taky jméno, moje nebo tvoje, beze jména bylo temno, nevěděl jsi, kdo je. Jméno přiřkla botě druhá, chtěla mít už jasno, i to pro ni byla vzpruha, vždy hledala krásno.
Jindřiška Vlčková
Záměr v krvi
Podvědomé rozhodnutí bez záměru, bez cíle, k pokoře nás nedonutí, v krvi máme promile. Půl a nebo míra celá nemá s námi slitování, holá, ale klidná cela nutí nás ke zpytování.
Jindřiška Vlčková
Dítě stínu
Lesy se hroutí ve své vlastní stíny, potřebujem plíny, když se narodíme. Košíky z proutí, keramika z hlíny, tečou nám sliny, když umíráme.
Jindřiška Vlčková
Já a Já - Tomášové
Valériin milovaný nejbližší přítel zemřel. Bohužel nebo bohudík. Nevěděla, kdy se to přesně stalo, protože ve smrti už není čas. Přesto měla pocit, že to muselo být právě dnes. Zvedla své zpuchřelé a éterické tělo a vydala se plavným pohybem do záhrobí. Říkala si, že už opravdu není co ztratit. Když se setkala se psem, ten ji vděčně olízl a vyrostl. Zjemněl a oblékl se do sedláckých šatů. Valérii poklesla brada. Chtěla sedláka obejmout a tolik by mu toho řekla, ale on ji zarazil. S úsměvem a klidným pohledem k ní vztáhl ruce, ale nechal je viset v prostoru: "Ty jsi nikdy nebyla osamělá, Valérie. A ty to moc dobře víš.“
Jindřiška Vlčková
Vztahy, vztahy, vztahy… (a co je to Absolutno a Probuzení)
Přemýšleli jste někdy nad tím, co Žena chce, o co jí ve skutečnosti jde (aniž to samatuší), když se jinému muži (klidně kamarádovi) svěřuje se svými osobními vztahy a problémy s nějakým mužem? Ano, správně, miluje a chce být milována. JENŽE! Uvědomujete si, od KOHO chce být milována? To je právě ono - od toho muže, na kterého si stěžuje A přemýšleli jsi někdy o tom, co chce Muž, který se své partnerce svěří s tím, že se zamiloval do jiné ženy a neví, jak z toho ven? Ano, zase správně. Chce milovat a být milován. JENŽE! Uvědomujete si KOHO chce milovat? To je právě ono - tu ženu, které se s tím svěřil!!!
Jindřiška Vlčková
Naše významná jména
Na oblázcích jsem zapomněla své jméno. Bylo staré a omšelé. Tráva jím prorostla a já se divila, jak svěží zelená dokáže dodat lidem, kteří už přestali věřit, novou naději. Novou mízu.
Jindřiška Vlčková
Krysa
Kdysi jsem bydlela v zemi. Ne tedy přímo v nějaké díře, i když i tak to lidé nazývají. Říkala jsem tomu domov a on mi na to odpovídal stejnou ozvěnou. Když jsem upustila nedojedený krajíc chleba do kalné vody, hodně hlasitě to žbluňkalo.
Jindřiška Vlčková
Mé kapky ve víně
Zakryla jsem si obličej kapkami vína, prokvétaly díky tvým prstům s nehty ztupenými závanem čerstvého vzduchu.
Jindřiška Vlčková
K zrcadlu
Děkuji, Bože, že můžu beze strachu hledět do zrcadla s vědomím, že jsem žena. Ta žena beze jména, která hostí Tvé bezforemné tělo.
Jindřiška Vlčková
Kuk, ani muk
Koukám na nebe, bylo by krásné, koukat i na Tebe, psát spolu básně. Na stránce tmavé, mám trochu místa, písmenko nové, už je zas čistá.
Jindřiška Vlčková
Bezva trojka
V koutku na provázku, vyznávali lásku, veška vešce vášnivě, chovaly se bláznivě. Jedna spadla dolů, natloukla si nohu, druhá jí to pofoukala, třetí vešku zavolala.
Jindřiška Vlčková
Kolo toč
Čekám, jak kolečko točí se, aby mohlo dodat něco do Celku. Nemá konec a i se středem je to na povážlivou pováženou.
Jindřiška Vlčková
Na ivita
Děkuji růžičko, za to, že kveteš, naivním milencům hlavy pleteš. Naivní růžičko, ten tvůj milenec bez hlavy, bez srdce je z vás dvou pletenec.
Jindřiška Vlčková
Voda
Netlumí nárazy vln, protože bouře zvedá kotvy, ničí, pálí, sténá, hladí. Mokrá je dost, ale prsty se do ní boří, propadají se někam hloub.
Jindřiška Vlčková
Karban
Kdybych se sázela s hráči pokru, po krk bych vězela stále v mokru. Sedřeli by ze mě všechny sny zaživa, má vlastní abstrakce byla by tíživá.
Jindřiška Vlčková
Bezmocná moc
Není moci nade mnou, jen ve mně, tam, kde něco velmi slaboulince tepe. Třese se to, nedochůdče, vystrkuje zkřivené prstíky, tápe mi v hlavě a jemně štká.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
