Nadcházející temnota?

Při západu slunce vychází pomalu hvězdy. Slunce neznamená nadcházející tmu, ale zrod nového čistého Vesmíru. Nového pohledu na svět. Ne svět plný velkolepé záře a dokonalého slunečního jasu, ale svět, kdy temnota osvětlená jiskřičkami miliard lidských duší je krásná a průzračně čistá... 

Ani mraky nejsou na závadu, zakrývají světýlka milosrdným závojem nevědomosti a dávají jim odpočinutí v iluzi dělenosti od temnoty lidských srdcí. Protože takové uvědomění bolí a to hodně. Když člověk prohlédne skrz mraky, už mu nikdy nebudou překážkou. Už nikdy nemůže vrátit zpět, co uviděl. A taky nechce, přestože na něj temnota noci útočí, přesto trpělivě kouká na hvězdičky a zve je k sobě dolů. Do světa plného noční krásy a víry, že i zítra ráno vyjde všeobjímající Slunce...