Dítě stínu

Lesy se hroutí ve své vlastní stíny, potřebujem plíny, když se narodíme. Košíky z proutí, keramika z hlíny, tečou nám sliny, když umíráme.

Proutí z lesa uděláme,

z hlíny stíny uhnětem,

a když zrovna umíráme,

zůstaňme vždy dítětem.

Dítě brečí u maminky,

ta ho drží v náručí,

ví, že může sundat plínky,

lásce, že ho naučí.