Slovy Havla "naše země nevzkvétá". Nebo spíše naše země je na pokraji propasti. Proč? Toto je můj názor.
Co svět světem stojí, lidstvo prochází krizemi. Je to přirozený cyklus. Období klidu je střídáno obdobími, kdy jsou životní podmínky člověka narušeny vlivy, nad kterými nemá kontrolu a které ho ve větší či menší míře ohrožují. Ať to jsou živelné pohromy, neúroda, epidemie nebo ekonomické krize. S tímto faktem nic nenaděláme. S vědomím, že tomu tak je, můžeme se na tyto jevy připravit.Nebo alespoň reagovat tak, aby byly škody co nejmenší. Je na nás, zda tyto krize ustojíme "se ctí" nebo naopak.
Tuto pandemii se ctí nezvládáme. A to , dle mého názoru, od prvopočátku. I když je řada lidí přesvědčena, že začátek pandemie naše republika zvládla, já si to nemyslím. Nejenom, že jsme nereagovali na rozvoj epidemie ve světě dokud se nepřelila k nám. I ta následná, propagandisticky oslavovaná opatření vlády, byla špatná a byla pozdě. Doložím své tvrzení řadou příkladů. Jedno z prvních vládních opatření bylo uzavření biatlonového mistrovství pro veřejnost. To by bylo samo o sobě dobré rozhodnutí, kdyby se však aplikovalo na všechny podobné akce např. fotbalová či jiná utkání. Takto pozbylo význam. Následovala opatření vůči zimním dovolenkářům v Itálii a Rakousku. Jenže místo toho, aby byli na hranicích při návratu legitimováni, posláni do karantény a následně kontrolováno její dodržení, byli dopředu upozorněni, aby se včas stačili vyhnout opatřením na hranicích. Těm, co to nestihli, byly rozdávány letáčky. Absurdní. Pak jsme ztratili několik týdnů času, kdy nechtěl premiér aktivovat krizový štáb. Proč, bylo naprosto zřejmé. Následná uzávěra byla sice pro šíření epidemie pozitivní, ale nemyslím, že rozhodující. Proč? Protože stejných, v řadě případů i lepších výsledků dosáhly všechny! země na východ od bývalé železné opony. A to i ty, které opatření příliš neuplatňovaly nebo které mají zdravotnictví na podstatně nižší úrovni než my. Neznám příčinu, ale virus se prostě v tomto regionu v této době příliš nerozšířil. Tato skutečnost byla ale propagandou Babišovy vlády náležitě využita a vzniknul mýtus, že jsme "best in covid".
Jaká je skutečnost se ukázalo v následující vlně, která přišla po letní stagnaci viru. V plné nahotě se projevilo, že vláda trestuhodně zaspala, je organizačně neschopná a především její kroky řídí čirý populismus a politické cíle.
Odkládání nutných opatření na dobu po volbách, naprostá nepřipravenost, chaotické vedení, nesmyslné rozvolňování před vánocemi a dokonce pokusy o rozvolnění v lednu, kdy již bylo zřejmé, že směřujeme do nezvladatelné krize, jsou jenom zlomek chyb, kterých se tato vláda dopustila. Stejné chyby předvedla v postoji k opozici, kdy i dobré nápady smetla ze stolu jak na běžícím pásu, odmítala naslouchání odborné obci, což vyústilo v odchod odborníků, až po naprosto děsivou komunikací s veřejností po níž zákonitě následovala ztráta důvěry. O katastrofě s názvem strategie očkování nemluvě.
Výsledek dnes vidíme a není vůbec radostný. Epidemická mapa z nás konečně udělala rudé srdce Evropy. Jenže srdce v infarktu.Ani budoucnost nevidím v růžových barvách. I když řešení existuje. Aspoň teoreticky.
Jaké?
V první řadě je nutná výměna vlády. Nesouhlasím s názorem, že v kopci se nepřepřahá. Z války dobře známe skutečnost, že po/při neúspěšných bitvách jsou neschopní generálové vyměněni. Vyčkávání na konec války by znamenalo jistou prohru. Představa, že člověk, který selhává rok ve vedení země, je schopen vyvést zemi z krize ,je nejenom naivní ale i nebezpečná.
Co dál? Kdo se ujme velení na Titaniku?
Potřebujeme v čele státu člověka, který je schopen dělat nepopulární opatření, který je ochoten obětovat politické renomé i kariéru nutnosti. Člověka, který je schopen povolat zpět odborníky, ale také, který má zkušenosti z vlády i parlamentu. Není čas se učit, jak funguje moc. Člověka, který by se soustředil na řízení státu a ne na volební preference v podzimních volbách. Takový člověk nedokáže zázrak (to by nedokázal ani Ježíš) ale může minimalizovat důsledky krize.
Existuje vůbec někdo takový?
Jeden člověk ano. Jmenuje se Kalousek.
Splňuje všechna uvedená kriteria a jednou již podobnou zkušeností prošel. A nutno říci že se ctí. Což byl pravděpodobně důvod, proč mu řada stran i politiků nemohla přijít na jméno.
Tady bohužel narážíme na úskalí tohoto řešení, o němž jsem přesvědčen, že by bylo funkční. Prezident Zeman nikdy nejmenuje Kalouska premiérem, byť na dočasnou dobu. Jeho osobní nenávist to nedovolí, stejně jako Zemanovy zájmy v Rusku a Číně. Nebo spíše zájmy Ruska a Číny u nás. Zeman na místě premiéra potřebuje poslušnou loutku a to Kalousek zcela jistě není. Zeman je navíc (stejně jako jeho pretendent Babiš) sociopat, takže nepřipadá v úvahu, že by zájmy celku povýšil nad své animozity. Ostatně, jeho okolí by něco takového ani nedovolilo.
Sice existuje teoretická možnost, že by Sněmovna na Zemana mohla zatlačit, ať už snížením rozpočtu Hradu nebo pohrůžkou stíhání za velezradu, ale ani tato možnost není reálná. Jednak vzhledem k rozložení sil ve Sněmovně, jednak k již zmíněným povahovým vlastnostem Zemana.
Takže, co bude dál?
Nejsem jasnovidec, ale troufám si předpovídat další vývoj v této republice.
Zeman podrží Babiše ve funkci až do voleb. To bude mít za následek opakované přehmaty vlády v boji s Coronavirem a řadu dalších, populismem vedených kroků, protože Babiše bude v první řadě zajímat výsledek voleb. Této situaci napomůže skutečnost, že do předčasné výměny vlády se nehrnou ani opoziční strany. Jednak nechtějí nést odpovědnost za prohranou bitvu, jednak se bojí, aby Zeman do čela vlády nepostavil svou figurku. Důsledky ale budou tristní. Po částečném ústupu epidemie, především v důsledku letního období, se ocitneme na začátku podzimu ve stejné situaci jako loni. Bez přípravy, jen velmi vyčerpaní. Lidsky i ekonomicky. Korunu by tomu mohl nasadit prezident, kdyby opětovně jmenoval Babiše premiérem.
Věřte mi, že byl bych jenom rád, kdyby tyto mé názory dokázal někdo vyvrátit a má předpověď se nenaplnila.
Jindřich Tůma
