Už delší dobu nevěřícně kroutím hlavou, když zastánci Miloše Zemana omlouvají jeho chování jakousi nedotknutelností, údajně vyplývající z přímé volby prezidenta. Včera tomu nasadil korunu bloger Petr Cvalín, když napsal "Miloš Zeman má právo po vyhrané první přímé volbě prezidenta mluvit za celý národ". To mne donutilo vrátit se tímto blogem dva roky zpět, do doby, kdy to vše začalo. Tedy do doby historicky první volby českého prezidenta přímou volbou.
Začalo to výběrem kandidátů. Každá strana či hnutí si logicky vybrala „svého kandidáta“. KSČ nejprve nominovala Vladimíra Remka. Byl to chytrý tah, těžko by ve svých řadách hledala nadějnějšího kandidáta pro první kolo voleb. Všem ale muselo být jasné, že kandidát KSČ nemá v prezidentských volbách šanci. Pak náhle došlo k obratu – Remek nominaci nepřijal a KSČ nikoho jiného nenominovala. To bylo jistě zvláštní. Elektorát KSČ (a jde o významné procento voličů - cca 15%) musel svůj hlas někomu dát. Nějaké procento hlasů mohl dostat Jan Fišer, ale spíše je pravděpodobné, že většina komunistických voličů volila M. Zemana, který si ostatně o jejich podporu nezapomněl říci. Tím ho hlasy komunistů rázem expedovaly do čela kandidátů (22% hlasů) . Troufám si říci, že bez jejich podpory by Zeman propadl už v prvním kole.
Není bez zajímavosti, že při první vhodné příležitosti (po odchodu K.S. z postu ministra zahraničí) byl V. Remek jmenován Zemanem velvyslancem v Moskvě.
J. Fišer odešel z prvního kola volby značně potupen a ke všemu s šestimilionovým dluhem. Přestože se během televizních debat stavěl do pozice blízké K. Schwarzenbergovi a vymezoval se vůči Zemanovi, náhle otočil a nabídl mu své voliče.
Jistě je náhodou, že byl jmenován ministrem financí do úřednické vlády M. Zemana. A protože se nesluší, aby na Zemanem jmenovaného ministra vlády přišli exekutoři, náhle se vynořují „dobrodinci“, kteří jeho milionové dluhy zaplatí.
S KSČ a Fišerovými voliči za zády je Zeman těžkou vahou pro druhé kolo voleb, ale volbu je třeba ještě pojistit. Takže „čirou náhodou“ se najde někdo, kdo těsně před volbami zaplaví republiku letáky a inzerátem, obviňujícími Zemanova protikandidáta ze všech možných i nemožných špatností. Nerozhodnutí voliči samozřejmě zareagují.
Pozoruhodný v této souvislosti je výrok Nejvyššího správního soudu. Ten sice musel konstatovat, že volební zákon byl hrubě porušen, ale výsledek voleb uznal. Je to stejné, jako by Olympijský výbor ponechal zlatou medaili sportovci, u kterého následně zjistili doping. S odůvodněním „ „ano sice dopoval, ale vyhrál by i bez dopingu“. Absurdní, že?
Tento rozsudek mohl být ovšem ještě zvrácen Ústavním soudem. Zkušený politický matador Zeman si ovšem věděl rady. Okamžitě navštívil předsedu Ústavního soudu P. Rychetského a nabídl mu, že ho jako prezident navrhne na další funkční období v ÚS (podobnost s úplatkem je samozřejmě čistě náhodná). Což se také posléze stalo.
Tím byla volba zpečetěna a prvním "přímo voleným" prezidentem České republiky se stal Miloš Zeman.
A dnes, necelé dva roky po volbě prezidenta se většina obyvatel této republiky diví, jaká to persona sedí na Pražském hradě.
Dámy a pánové, čemu se, proboha, divíte?!
