" Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem."
Po přečtení několika blogů ze včerejšího dne jsem došel k názoru, že kdyby u nás právo fungovalo, museli by být dotyční autoři stíháni podle výše uvedeného zákona. O co v těch článcích jde?
První, nazvaný "Dvojí soudnictví v Německu" se vyhrazuje proti zavedení práva šária u našich sousedů. Když se v diskusi někteří účastníci (určitě budou označeni jako sluníčkáři) autorky ptali, kde k tomu přišla, dozvěděli se, že si přečetla článek na jednom obskurním webu. Uznávám, že v tomto případě by byl spíše k aplikaci paragraf na hloupost, bohužel takový náš trestní řád nezná.
Další články s názvy "Jak islám vítězí v Evropě" či "Sebevražda Evropy v přímém přenosu" a podobné, nám sdělují , že naše Evropa zaniká, neboť vlády stojí na straně islámu. Toto tvrzení odvozují od rozhodnutí spolkové vlády nepovolit další demonstraci hnutí Pegida v Drážďanech. Protože toto šíření poplašné zprávy je již sofistikovanější, podívejme se, o co skutečně jde.
Nejprve fakta. Pegida připravovala v Drážďanech svou další demonstraci proti šíření islámu. Na sociálních sítích se objevily výhrůžky o fyzickém ohrožení účastníků demonstrace. Spolková vláda po vyhodnocení situace následně demonstraci zakázala a hnutí ji odvolalo.
Přejděme k názorům. Zatímco autoři jmenovaných blogů v tom vidí ústup naší civilizace vůči islámu a nezodpovědné, ne li přímo zločinné, jednání vlády v čele s Merkelovou, já tvrdím, že spolková vláda udělala to nejlepší co mohla.
Proč? Odpověď najdeme v analýze situace. Jsou v podstatě o čtyři možné scénáře. První dva vychází z předpokladu, že výhrůžky jsou činem jednotlivce či skupiny lidí, kteří mají potřebu vyhrožovat, ale nikoli výhrůžky naplnit. Oba scénáře se liší pouze motivací. V prvním případě se jedná o autory výhrůžek nenávidějící hnutí Pegida a výhrůžky jsou proti tomuto hnutí skutečně zaměřeny. V druhém případě se jedná o extrémní příznivce Pegidy, kteří chtějí hnutí touto provokací zviditelnit nebo ospravedlnit její existenci.
V obou těchto případech by povolení demonstrace znamenalo bezprecedentní nasazení bezpečnostních složek. Tyto složky by pochopitelně chyběly jinde, v místech, kde by mohlo dojít ke skutečným útokům. A celé by se to konalo jen proto, aby se mohla konat v pořadí již x-tá demonstrace Pegidy, kde by zaznělo již mnohokrát řečené.
Druhé dva scénáře jsou zlověstnější. Vychází z toho, že výhrůžkami by to neskončilo a došlo by k teroristickému útoku. Opět existují dva rozdílné scénáře, kdo by ten útok provedl. První předpokládá, že by se jednalo o proislámského fanatika, který chce bojovat proti Pegidě. Druhý naopak, že se jedná o fanatika z protiislámských přívrženců, který by chtěl touto provokací podpořit potiislámské hnutí a zásadním způsobem přispět k šíření protiislámských názorů ve společnosti. Případ Breivik dokazuje, že i na této straně pomyslné barikády existují jedinci schopní všeho.
V obou případech by patrně jakákoli policejní ochrana nebyla dostatečná a došlo by k masakru. To by mělo nedozírné následky. Mladším čtenářům doporučuji prostudovat informace o tzv. "Křišťálové noci" v Německu v roce 1938. Ty následky by se netýkaly jenom Německa, ale celé Evropy a vyznačovaly by se obrovským nárůstem extrémismu na obou stranách.
Vláda v čele s Merkelovou udělala to nejlepší, co mohla. Zakázáním demonstrace zničila doutnák vedoucí k sudu s prachem a poskytla policejním složkám i tajným službám potřebný čas na to, aby zjistily, oč se skutečně jedná a našly viníky. Rozhodně si za to nezaslouží být označována za zrádce evropské civilizace.
Zpochybňování logických kroků vlád a jejich legitimity je nejlepší cesta, jak uvrhnout Evropu do chaosu a extremismu.
