Jsem velkým fanouškem internetových diskusí. Vážně. A upřímně řečeno se za to přestávám stydět. Baví mě to. Číst názory všech Brouků Pytlíků, samozvaných ekonomů, politologů, odborníků na ekologii či automobilismus. Vytvářím si díky nim vlastní názor na to, jaký je stav společnosti. Co si myslí masy. A čím dál častěji se setkávám s názorem, že kapitalistické zřízení (v duchu tržní ekonomiky) selhalo. Sesypalo se jako domeček z karet. Konec. A já si dovolím nesouhlasit.
Není to totiž kapitalismus se svou neviditelnou rukou trhu, který zklamal. Zřízení, v němž západní společnost a zvláště pak Evropa a ještě konkrétněji Evropská unie zakotvila, má ke klasickému pojetí laissez faire stejně daleko, jako Evropská komise k demokratickému z voleb vycházejícímu orgánu. A stejně jako jím EK není, nemůžeme dnešní stav nazývat liberálním tržním hospodářstvím. Tolik k diskutérům, kteří se dnes a denně naváží do kapitalismu.
Ale pojďme si položit otázku, co přesně má takový liberální stát splňovat. Svobodu podnikání, útlé (ale přesně dané) zákoníky, nízké daně, minimalistický úřednický aparát? A co ještě? Já osobně jsem se zhlédl v libertarianismu. Sám sebe považují za libertarianistického minarchistu. A stát v mém pojetí?
Podle libertarianistů (a teď se nebavím o jeho extremistických odnožích - anarchismu a levicovém libertarianismu, který má podle mě do základní myšlenky libertariánů daleko) má stát sehrávat pouze roli jakéhosi ¨nočního hlídače¨. Podle protagonistů tohoto směru, ke kterým patřil například nedávno zesnulý nositel Nobelovy ceny Milton Friedman, řeší veškeré problémy již zmíněná neviditelná ruka trhu. Neexistuje regulace, ani nabubřelý úřednický aparát a stát se stará pouze o vnitřní a vnější bezpečnost na základě norem stanovujících jen ta nejzákladnější pravidla.
A mně se tato myšlenka líbí. A moc. Stát je totiž špatný hospodář. Ale navzdory tomuto tvrzení mu občané jednotlivých státu napříč Evropou odevzdávají přes polovinu ze svého výdělku. Přímé daně, nepřímé daně, odvody, poplatky... Z toho státy žijí. A z těchto peněz také zajišťují veškerý servis. Dopravní infrastrukturu, školství, zdravotnictví, kulturu... Ale nepostarali by se o tato odvětví lépe soukromí vlastníci prahnoucí po zisku a pohybující se ve zdravém konkurenčním prostředí?
Větší polovina z vás už mě odsoudila jako utopistického žvanila. Ti ostatní si v hlavě prochází jednotlivé vládní resorty a uvažují nad tím, zda by se jejich činnost dala nahradit soukromým sektorem. Zamyslete se ještě jednou. Z vaší výplaty vám nezůstane dosavadních 45%-50%, ale státu odevzdáte jen necelou desetinu a to jen proto, aby dokázal ochránit vás život, či majetek.
Další část čtenářů už vidí ceníky školného na základních školách a míchajíc kávu zavírá okno prohlížeče. Ale tomu zbytku došlo, že pokud mi z platu nikdo nesebere polovinu peněz, budu si moct veškeré služby dovolit. A soukromník v obavě, že své dítko pošlete do konkurenční školy, srazí cenu na minimum a zvýší efektivitu výuky. Nutí ho k tomu zdravé tržní prostředí a touha po přežití. Ne humanismus, ani láska k dětem. On musí v této džunglí přežít. Ekonomický darwinismus. Jednoduché a účelné. Ale co (kdo) donutí stát a politiky, aby se snažili? Volby jednou za čtyři roky? Ne, to není ta každodenní hrozba krachu, která by hnala pokrok vpřed.
Do zdravotnictví musí v mém ideálním světě přitéct stejné množství financí, jaké vydává. Pojišťovny by konečně začaly řešit, koho skutečně pojišťují. Jaký význam má (pro boha živého) výpočet zdravotního pojištění na základě příjmů?! Stejně jako řidič vozidla platí povinné ručení podle pojišťovnou daných parametrů, provedl by se výpočet na základě ¨parametrů¨ pacienta. A věřte mi, že brzy by samy pojišťovací ústavy přišly s různými stupni pojištění.
Nehumánní? Ale účelné! Přestanete kouřit, šup sleva na pojistce. Jaká motivace. Ale ne z hlavy státního úředníka, nýbrž z mozkovny manažera, který chce vydělat.
Mohl bych pokračovat dál a dál, vyjmenovat každé odvětví, přijít s řešením, ale myslím, že z toho raději udělám seriál. Očekávám obrovskou vlnu diskusní nenávisti, ale zároveň bych ocenil, kdybyste přišli s tím, co by podle vás v podobném zřízení nefungovalo. Už jsem zmínil, že soudy, policii a armádu by stát zřizoval i nadále, ale co dál? Opravdu je takový stát jen utopistickou myšlenkou znuděných měšťáků, nebo naše šance do budoucna?
-inosh-
