Starostové a jejich malý svět

Obhajoba partikulárních zájmů, neschopnost chápat širší souvislost. K tomu ledabylý přístup k legislativní čistotě, přístup rutinérů z terénu zvyklých prosadit si vždy, co je potřeba. Hlavně ať je rozvoj, hlavně ať se buduje!

Na středečním hlasování Senátu bylo možné poprvé sledovat výraznější projevy, které do české politiky přinesla nově vzniklá síla vystupující pod značkou Starostové a nezávislí. Na programu bylo projednání novely zákona o ochraně přírody a krajiny, konkrétně úpravy režimu národních parků.  Hlavním podatelem pozměňovacích návrhů byl Jaroslav Větrovský, povoláním starosta, v tomto případě kandidující za ANO. Senátorský klub Starostů, tentokrát s velkým S, pro Větrovského návrhy hlasoval jako jeden muž.

A o co v pozměňovacích návrzích šlo? Nejprve se ze zákona vypustily dlouhodobé cíle ochrany národních parků. Současně bylo umožněno turistické a rekreační využití, které není v rozporu s těmito cíli (sic!). Ochrana přírodních zón s divokou přírodou byla zásadně oslabena jak vypuštěním důvodů, které ve specifických případech opravňují provádět některé zásahy, tak doplněním zmatečných termínů, které znepřehlední správní rozhodování. (Přeloženo: Otevřel se prostor pro lobbování, tahání za nitky, nejasné výklady…) Senátní pozměňovací návrh také ruší ustanovení zavádějící neměnnost zonace národních parků po dobu 15 let (tzv. moratorium). I tento pokus novely alespoň částečně stabilizovat péči o přírodu v národních parcích byla tak senátory odmítnuta.

Celkově lze tedy snahu senátorů v čele se Starosty hodnotit jako programovou tvorbu zmatků a nejistého právního prostředí. Starostové jakožto rutinéři zběhlí z komunální politiky v tomto prokázali své zkušenosti. Vědí, že jestli něco překáží jejich nápadům a projektům (popř. projektům jim spřátelených podnikatelů), tak jsou to jasná pravidla. Hlasovali pro zmatek, tak aby byla posílena moc politických reprezentantů obcí na úkor zákona, před kterým jsou si všichni rovni. To vše pod pláštíkem obhajoby práva obcí na rozvoj a všestranný rozkvět, byť by se třeba měly nacházet v tom přírodně nejhodnotnějším území v republice.

Tady je možná na místě malá odbočka k národním parkům v ČR, aby bylo jasno, o co reálně u této novely šlo. V ČR jsou pouze 4 národní parky – Krkonoše, Šumava, České Švýcarsko a Podyjí. Rozkládají se na území 120 000 ha, což je pouhých 1,5 % celkové rozlohy území. V téhle zemi jsme vyčlenili takto drobný kousek, abychom ho ochránili pro přírodu, abychom v něm mohli pozorovat a zkoumat maximálně nerušený vývoj přírodních ekosystémů. Ovšem i na tomto kousku ČR se rozkládá pár obcí a Starostové bez ohledu na celkový kontext hájí jejich právo na rozvoj, na právo budovat. Jde o tak flagrantní ukázku neschopnosti vnímat širší souvislosti, u hnutí Starostů niterně spojené s jejich ideologickými základy omezenými na péči o svůj malý dvoreček.

Zajímavá schizofrenie této poněkud tupé ideologie se projevuje v případě, že se zájmy obcí střetnou se zájmy rozvojovými. Ochranu přírody je snadné hodit přes palubu, ale co když jde o výstavbu silnice, která některým obcím pomůže, ale některým zase moc radostí neudělá?

• Ukázkou může být 4leté vládnutí Starostů v Libereckém kraji. Z problematických projektů dopravní či technické infrastruktury vybírám:
• Vedení vysokého napětí 110 kV do Šluknovského výběžku (odpor obcí na Novoborsku): Několik let sporů bez jakéhokoliv posunu vpřed.
• Silnice Turnov – Jičín (odpor především Rovenska pod Troskami): Jen velmi pomalý postup vpřed, mnoho různých posudků, bez jasného vyjádření samosprávy kraje.

Velký obchvat Jablonce nad Nisou., Lučan n. N. a Smržovky (odpor Nové Vsi n. N.): Pokrok žádný, iniciativa kraje nulová, ponechává si ve svých plánech megalomanský projekt Ministerstva dopravy, aniž by se snažil hledat efektivnější varianty tranzitu přes Jablonec.

Jsem si vědom, že plánovací procesy jsou u těchto staveb komplikované. Nicméně alibistické postupy vedení kraje, které neprokazuje schopnost plánovat v širší perspektivě, vede k tomu, že kraj neumí spory mezi obcemi efektivně a dostatečně rozhodně řešit. Republikové ambice tohoto hnutí tak nepůsobí úplně důvěryhodně.