Kolaps úřadů, aneb nejzelenější novela stavebního zákona

Minulý rok jsem psal o tom, že novela stavebního zákona nejenže povolovací procesy nezrychlí, ale naopak dále zkomplikuje. Po necelých 3 měsících je jasno – povolovací procesy po novele kolabují.

Představte si současný stav asi takto. Před novelou tu bylo 697 stavebních úřadů, které zajišťovaly posuzování staveb a vydávaly rozhodnutí. Na jeden stavební úřad tu tedy bylo zhruba 9 obcí. Po novele musí stavebník pro svůj záměr získat nově stanovisko úřadu územního plánování. Stanovisko se přitom týká toho nejdůležitějšího – soulad stavby s územně plánovací dokumentací. Úřadů územního plánování je v ČR 205, jeden úřad má tak na starost v průměru 30 obcí. Teď si k tomu přičtěte, že je konjuktura a staví se hodně. Navíc úřady nejsou schopné za tabulkový plat přilákat nové zaměstnance.

A výsledek? Kolaps na úřadech. Úřady územního plánování především v okolí velkých měst, kde se staví nejvíce, prostě nestíhají. V Černošicích či Říčanech okolo Prahy dostávají žadatelé o stanovisko lhůtu rok. A to po necelých 3 měsících fungování novely! Kupa dokumentací a žádostí na jejich stole přitom nezadržitelně roste. Zaměstnanci stavebních úřadů v jejich správním obvodu si přitom vesele točí s palci za stolem. Převedení agendy jim zajistilo tu správnou pohodu, stavebníci jsou zaseklí na úřadu vedle.

Diletantství dnešní politiky

Takhle se v ČR tedy dělá legislativa. Hlavně že veškerá diskuze kolem novely stavebního zákona se točila o tom, jak je třeba přistřihnout práva ekologickým spolkům. Těm největším zdržovačům, ekoteroristům. Zákonodárci tudíž práva veřejnosti omezili, ale zcela bez povšimnutí si do kurníku pustili kunu. Další razítko deptající stavebníky. Nakonec tu tak ekologická politika slaví takové pochybné a paradoxní vítězství. Suburbanizace je zásadně zpomalena a tuto poslední novelu stavebního zákona je možné prohlásit za asi nejekologičtější zákon za poslední roky.